Důvěrně - Jak si povídat s rodiči
Občas potřebujeme poradit, jak se zachovat v různých složitých situacích a jak hledat řešení. Pište své dotazy a přání na známou adresu deti@rozhlas.cz. Dnes vám MUDr.Ilona Špaňhelová napsala pár slov o tom, jak mluvit s rodiči.
Jak si povídat s rodiči:
1. Když přijdou rodiče domů, dejte jim chvilku na odpočinek, nechtějte ze sebe hned vychrlit všechno, co máte na srdci.
2. Zkuste k vzájemnému rozhovoru vytvořit atmosféru - udělejte si pěkné pohodlí spolu s rodiči, nachystejte třeba něco dobrého na stůl.
3. Vzájemná komunikace (= povídání si) by měla "probíhat" z obou stran. I když se ten den nic speciálního nestalo, zkuste říct rodičům, jak jste se měly, co jste prožily a nechte prostor i rodičům, ať vám oni řeknou, jak si ten den prožili.
4. Když přicházíte domů s nějakým problémem, snažte se ho říct rodičům co nejdříve. Kdybyste jej dlouho tutlaly, bylo by to pro vás horší.
5. Při konkrétním rozhovoru se nevracejte ke starým věcem, které jste třeba řešily s rodiči před týdnem. Řešte věc, která je teď a tady.
6. Jestliže rodič nechce na nějakou vaši prosbu kývnout, zkuste mu říct všechno, co vás k této prosbě vede a nechte mu třeba i nějaký čas, aby si to rozmyslel.
7. Pokud rodiče nedůvěřují vašim kamarádům, udělejte třeba společný "čaj o páté" a pozvěte kamarády domů, abyste je rodičům představily.
8. Nezapomínejte na slůvko "prosím tě".
9. Svůj vztek nebo zlost neobracejte proti druhému člověku. Je to vztek váš. Musí jít ale "ven". Běžte se proběhnout, zahrát si fotbal nebo si zaboxujte do polštáře, a tak se snažte jej "ven" dostat.
10. Vždycky je o věci lepší mluvit než o ní mlčet nebo ji zatloukat.
Ale to není vše. Teď poradíme i rodičům, jak komunikovat s vámi. Tak je poproste a pozvěte ke čtení...
Desatero pro komunikaci rodičů s dětmi
1. Vzpomeňte si, že i vy jste byli dětmi a jaké to pro vás bylo, když jste měli říct svým rodičům něco, co pro vás bylo těžké.
2. Když přicházíte z práce domů, nechte své pracovní problémy za dveřmi nebo si je nějakým způsobem "odžijte" ještě než začnete mluvit s dítětem. Snadno totiž pozná, že se něco děje a není všechno o.k.
3. Poslouchejte, co vám dítě povídá a nemyslete při tom na nic jiného - tyto chvíle se už možná nevrátí a jsou pro život důležitější než televizní noviny nebo seriál.
4. Když s vámi dítě nechce komunikovat, nechtějte po něm pořád vědět, jak se ten den mělo a co si prožilo.
5. Zajděte za dítětem třeba jen tak do jeho pokojíku, zeptejte se ho, jestli mu můžete vypnout magneťák, doneste mu něco dobrého a řekněte mu, jak jste se ten den měli vy. Je to podaná ruka - uvidíte.
6. Pokud se někdy stane, že se před dítětem pohádáte (i když se vám zdá, že dítě spí, většinou to tak není, protože děti mívají "nastražené uši"), mluvte s ním o tom, co se stalo nebo co se děje - formou přiměřenou jeho věku. Pro dítě není nic horšího než žít v nejistotě.
7. Nevyhýbejte se rozhovorům na náročná témata, pokud se dítě na něco takového nikdy nezeptá, zkuste začít sami. (Mám na mysli téma např. ...jak vznikají děti, proč táta nechodí v noci domů...)
8. Děti velmi ocení z úst rodičů slůvko "promiň".
9. Přiznejte před dětmi svou chybu, můžete pak spolu udělat "smlouvu", že se budete společně snažit, aby se tato chyba opakovala co nejméně.
10. Nebojte se začínat znovu (třeba i spolu s dětmi - mají dost sil rodičům pomáhat).