Jak komunikovat s mimořádně nadanými dětmi?
Na první pohled bychom jim mohli závidět. Jsou bystré, chytré, mají vynikající logické myšlení a představivost, vymýšlejí nová řešení a umí skvěle argumentovat. Řeč je o mimořádně nadaných dětech. Pravdou ale je, že takové děti (a jejich rodiče a pedagogové) rozhodně nemají na růžích ustláno.
Rodiče takových dětí si možná občas i povzdechnou: „Co bych dal za to mít normální dítě?“ Vysoké IQ je úžasný dar, kterého bychom si měli vážit, ale měli bychom s ním pracovat velmi opatrně. A to proto, aby ten dar, který dítě do vínku dostalo, byl plně využit. A hlavně – aby i s ním bylo dítě spokojené, sebevědomé, a mohlo ho plně využít i v budoucnosti. Jak komunikovat s mimořádně nadanými dětmi? Na to se Petra Lazáková ptala ve středečním Atriu Českého rozhlasu Rádia Junior. Na její otázky odpovídal pedagog a zástupce ředitelky z Mensa gymnázia Václav Brdek.
Otevřenost
Práce s mimořádně nadanými dětmi je na jednu stranu velmi zajímavá, obohacující, ale také složitá. Podle Václava Brdka je nanejvýš důležité, aby zůstal pedagog otevřený jiným názorům. Děti s vysokým IQ často vidí jiná řešení, než která bývají uvedená v učebnicích. Umí je také velmi dobře vyargumentovat. Takové děti se mohou rozvíjet dál jedině tehdy, pokud jejich názor nikdo „neudusí“ v začátcích a dá jim prostor o něm diskutovat. Je opravdu možné, že takové dítě ví někdy více než pedagog. Proto by učitel, který pracuje s takovými dětmi, měl být dostatečně sebevědomý, tolerantní a otevřený alternativním řešením zadaných úkolů.
Výzvy
Mimořádně nadané dítě potřebuje více nových podnětů a výzvy. Zvyšuje to jeho zájem a soustředěnost. Pokud se bude ve škole nebo doma nudit, ztrácí motivaci a talent tak může přijít vniveč.
Mantinely
Zřejmě každé dítě (i dospělý) potřebuje pravidla – mantinely, o které se může opřít. Jak tvrdí Václav Brdek, mimořádně nadané děti jsou obvykle mistři v argumentaci, v hledání skulinek v systému. Když jasněji definujeme a určíme, co po dítěti vyžadujeme, tím zmenšíme prostor pro jeho alternativní řešení a případnou odmítavou reakci („ale ty jsi neříkal/a, že…“).
Jasná zadání
Václav Brdek z vlastní zkušenosti doporučuje, aby rodiče i pedagogové své otázky pokládali jednoznačně. Někteří velmi nadaní žáci a studenti neumějí svůj talent dobře „prodat“. Může být pro ně obtížné se „hájit“ před jakoukoli porotou. Proto je vhodné takovému dítěti pokládat jasně směřované otázky, které ho donutí své postupy, názory, nápady vysvětlit nebo obhájit.
„On vám to vysvětlí“
Není dobré dítě ve třídě využívat jako takový ten klasický „příklad“. Věty typu „on/a vám to vysvětlí“ nejsou dobré. Občas se pomoc dítěte využít určitě dá, ale neměl by to být každodenní zvyk. Za prvé by dítě nemělo přejímat úkol pedagoga. Za druhé ho takovou „pedagogickou asistencí“ vyčleňujeme z kolektivu.
O komunikaci s dětmi s vysokou inteligencí se více dozvíte, pokud si pustíte pořad Atrium – tentokrát s pedagogem a zástupcem ředitelky Mensa gymnázia Václavem Brdkem a naší redaktorkou Petrou Lazákovou.
