Jak ptáci vědí, že se mají vrátit z Afriky k nám?
První dubnový nedělní Klub Rádia Junior měl podtitul „…ještě tam budem“. Ušoun Rušoun se sice těm třem tečkám na začátku smál a chtěl dvě tečky sníst, ale když mu Šárka vysvětlila, že si za ty tečky může dosadit, co chce, začal se těšit na žůžo dobrodrůžo.
Vy určitě tušíte, že si Šárka název vypůjčila z lidové pranostiky: Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem. A hned se také šla zeptat meteoroložky Dagmar Honsové, jak moc je tahle lidová moudrost pravdivá. Dozvěděli jsme se, že hodně a že za všechno může proudění vzduchu od Atlantického oceánu.
Duben je také období, kdy se k nám vrací ptáci z teplých krajin. Kurátor ptáků z pražské ZOO Antonín Vaidl nám řekl, že ptáci ten správný čas pro návrat odhadnou podle délky dne. Zatímco na zimovištích, tedy v Africe, se začíná den zkracovat, ptáci si pamatují, že tady u nás je to naopak, a letí za světlem.
To plazy vytáhne z podzemí jedině teplo. Světla může být kolik chce, ale pokud není zem dostatečně prohřátá, hadi a ještěrky to na povrch nevytáhne. Dozvěděli jsme se to od kurátora plazů Zoo Praha Petra Velenského, který nám také vysvětlil rozdíl mezi užovkou a zmijí.
„…ještě tam budem“ platí i pro radioamatéry čekající na signál. Petr Kospach nám například popovídal o tom, jak lovil signály, které vysílala Mezinárodní vesmírná stanice ISS, a že z nich počítač dokázal sestavit obrázek prvního kosmonauta Jurije Gagarina.
Pro laika je těžké uvěřit, že tohle cvrlikání…
…převede počítač, do tohoto obrázku:
Kdo Klub o čekání… na teplo, na světlo, na signál… neslyšel, ať si ho poslechne teď a ještě se zapojí i do soutěže. Klub připravila a provázela jím Šárka Fenyková.
