Jan Sladký Kozina aneb Kde končí historie a začíná legenda

Nejznámější interpretace tohoto příběhu pochází z románu Psohlavci od Aloise Jiráska. Kozina údajně zvolal na adresu majitele chodské državy: Lomikare, Lomikare! Do roka a do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží. Hin sa hukáže, hdo z nás!

Šlechtic skutečně rok po něm zemřel. On to tedy rok nebyl. Obě úmrtí dělilo přesně jedenáct měsíců a čtyři dny, přesto se lidová tvořivost rozjela na plné obrátky. Potíž je v tom, že Kozina podobnou větu podle všeho vůbec nevyřkl. To ale neznamená, že jeho život byl nezajímavý. Naopak.

Chodové se rozhodli hájit svá dávná práva

Chodové už od dob přemyslovských knížat střežili česko-německé pomezí a od panovníků dostali řadu privilegií. Sílící šlechta začala jejich svobody omezovat, což se jim samozřejmě nelíbilo. Císař Leopold v roce 1668 jejich výsady zcela zrušil, ale ani to Chodům nezabránilo, aby shodou podivných okolností o čtvrt století později znovu nezahájili svůj boj za dávná práva.

A právě tehdy se na scéně objevil sedlák Kozina. Když vzpoura utichla, předák Chodů nejprve vyvázl s mírným trestem, pak dostal trest smrti, následně se popravě znovu vyhnul, ale „Černý Petr“ v podobě oprátky se k němu nakonec vrátil.