Jde jen o chlupy. Když to pes pochopí, nechá se v klidu ostříhat

„Dveře se nám tady netrhnou, i když musíme dodržovat docela přísná hygienická pravidla. Páníčkové nesmějí se svými mazlíky dovnitř. Psa mi předají před salónem a tam jim ho ostříhaného zase předám,“ popisuje situaci jedna ze spolumajitelek psího salónu Héra Iveta Feherová.

Stříhání psa v roušce a v rukavicích je také o něco složitější než bez nich a nesmí chybět všudypřítomná desinfekce. Iveta Feherová si přebírá od majitele malého psíka rasy shih-tzu. Je to velice přizpůsobivá fenka, proto může psí kadeřnice během stříhání popisovat svou práci.

Pes mluví tělem. Dá se z něj vyčíst, co udělá

„Když přijde cizí pes na první stříhání, vyzkouším si ho. Zajistím si ho a sáhnu mu na packu. Pokud po mně vypálí, tak už vím, že si musím dát pozor a uklidnit ho. Ten pes vám musí začít věřit, aby vše proběhlo v klidu. Zkrátka se s nimi musíme umět domluvit, aby pes věděl, že se mu nic nestane, že se nám jedná jen o jeho chlupy, jejichž ztráta přece nebolí,“ usmívá se psí kadeřnice Marie Šilhánová.

Střihačka Marie Šilhánová při práci v Psím salónu Héra Pardubice|foto: Jitka Slezáková,Český rozhlas

Kdo chce mít krásného psa s hebkou srstí, musí ho pravidelně česat. Bez toho to prostě nejde. Iveta Feherová sama chová sibiřské husky, a jakmile jde doma kolem kartáče a v blízkosti je pes, česání ho nemine. Alespoň jednou za dva dny. Tohle plemeno nepotřebuje stříhání, ale pravidelné vyčesávání podsady je nezbytností. Jinak srst neplní svou správnou termoregulační funkci.

Práce psích kadeřníků vyžaduje hlavně pozitivní vztah ke zvířatům a šikovné ruce. Ale pragmaticky vzato - záda trpí a také pravá ruka, která stříhá, češe, vyčesává a trimuje. Mezi nejčastější plemena, která navštěvují tento pardubický psí salón, patří jorkšírští teriéři, pudlové, boloňští psíci. Někteří psi se nestříhají, ale trimují, což je ještě náročnější. Jsou to například drsnosrstí jezevčíci, knírači nebo westíci.

Jak se člověk stane psím kadeřníkem

Iveta Feherová má hluboký vztah ke zvířatům už od dětství. Nejdřív to byli hlavně koně, kterým se věnovala profesionálně. Pak se jí narodily děti a hledala méně náročnou práci. Kamarádka jí ukázala stříhání psů a Iveta už u toho zůstala, stejně jako její kolegyně Marie Šilhánová, která má pro změnu chovatelskou stanici rasy čivava.

Jorkšíři patří mezi časté psí zákazníky|foto: Jitka Slezáková,Český rozhlas

„Čivava je skladné zvíře, které má ale velké srce. Je to pes, který potřebuje důslednou výchovu a rozhodně není hloupý. Dá se s ním sportovat, baví ho stopařina, pachové práce nebo agility,“ říká Marie Šilhánová.

Čivavy jsou jak hladkosrsté, tak dlouhosrsté. Oba typy línají a musejí se vyčesávat. Na těch krátkosrstých není línání na první pohled poznat. Ale chlupy jsou samozřejmě všude. „Ale kdo miluje, odpustí nějaký ten chlup na sedačce,“ říká Marie Šilhánová.