Oskar 250 – otec velorexu

20. říjen 2010

Když se řekne film Vrchní, prchni, vybaví se každému nejen herec Josef Abrhám v roli podvodníka Dalibora Vrány, ale také jeho vozítko Velorex. Pověstný hadrák původně vznikl pro potřeby handicapovaných lidí a také pro ty méně movité. Jenže málokdo ví, že ještě před klasickým velorexem byl takzvaný oskar.

Už v roce 1943 postavili bratři Stránští první lidovou tříkolku, které měla mnoho společných prvků s obyčejným jízdním kolem. V dalších letech zájem o malá vozítka stoupl, a tak byli konstruktéři nuceni své tříkolky vylepšit. Změny přišly v roce 1945, kdy vyjelo šest prvních oskarů z malé dílny v České Třebové.

„Oskar znamená kára na ose. Tímto slovním spojením vznikl první název tříkolek, které pak byly známe spíš jako velorex,“ říká majitel Petr Kment.

Oskar 250 se začal vyrábět v malé sérii až o pět let později – v roce 1950, kdy byla dílna bratří Stránských začleněna do výrobního družstva v Hradci Králové. O rok později se výroba přesunula do Orlických hor, konkrétně do Solnice, kde konstruktéři s šesti zaměstnanci vyráběli ročně zhruba 120 kusů tříkolek Oskar 250.

„Toto je druhý nejstarší sériově vyráběný typ. Oproti později známým typům, které proslavil i film Vrchní, prchni, se odlišuje krátkou střechou, která u oskara zakrývá pouze posádku. Také je tam slabší motor. Ve filmu Vrchní, prchni je stroj s motorem Jawa 350, tady je pouze 250.“

„Dvěstěpadesátka“ propůjčuje tříkolce o celkové hmotnosti necelých dvou set kilogramů velmi slušnou dynamiku. Přece jen osvědčený motor Jawa 250 byl na lehkou konstrukci dostatečně silný, vždyť měl výkon 9 koňských sil. Za přispění čtyřstupňové převodky s ním oskar dosáhl maximální rychlosti až 60 km/h.

Oskar 250 – předchůdce velorexu

Jistým handicapem Oskara 250 byly však jízdní vlastnosti. „Důvodem byl slabší motor a pouze tři kola. Na druhou stranu stabilita oskara není špatná. Je potřeba zvážit, že v dobách jeho vzniku svou dynamikou naprosto vyhovoval tehdejšímu provozu.“

Ovšem srovnávat Oskara 250 s dnešními mini auty, jako je třeba smart nebo tata, je takřka nemožné. Trubkový rám potažený hnědou koženkou, těsný interiér, motocyklový motor i kola dělaly z malé tříkolky nevšední vozítko, se kterým jezdit je prostě radost.

„Je to nesrovnatelné. Zvláště musíme vzít v úvahu, že to je ve své podstatě kabriolet. Takže v létě, když stáhnete střechu, nejedete rychle – okolo 50, 60 km/h. Rychleji samozřejmě jet můžete, ale nemá to příliš smysl.“

Jízdu v otevřeném hadráku si totiž doslova a do písmene užíváte. Jistý problém může nastat při samotné opravě. Podle slov Petra Kmenta jde však jen o zručnost a vybavenost řidiče oskara.

„Je pravda, že v případě technických problémů je potřeba být připraven a vézt si s sebou dostatek náhradních dílů. Najít potom zázemí pro samotnou opravu není nic těžkého. Generálka motoru jde provést mezi stojany na benzínce. Jen je potřeba přesvědčit majitele, aby nechal rozsvícená světla přes noc.“

Tříkolek s názvem Oskar 250 se vyrobilo okolo dvou a půl tisíc kusů. Později je však nahradil lidem více známý velorex s motorem Jawa 350.

autor: Adam Kebrt
Spustit audio