Trpím, když musím krátit, přiznává reportérka Lucie Fürstová
V Nočním Mikrofóru se rozhlasová redaktorka zamýšlela nad tím, jak je těžké se při tvorbě reportáže rozhodnout, co zůstane a co je nutné vystřihnout.
„Vidím tolik informací, zajímavých kousků, momentů a perliček. Ale zkratka je extrémně důležitá. Ačkoli to je pro mě ten největší oříšek.“ Svoji slabost bere s humorem a dodává „Někdy se nechám unést a natočím třeba hodinu, a to je zásadní životní chyba,“ vypráví redaktorka ČRo Liberec a organizátorka benefiční akce.
Paní učitelka dosud nevrátila Bílého tesáka
Jako malá si hlavně četla pod lavicí, ale pak se náhodou dostala do Studia mladých reportérů v Liberci. „Bylo to báječné místo, kde se upovídané děti dostaly ke slovu, a nikdo neříkal, že moc povídají. Byl to jiný svět, točili jsme reportáže, stříhali jsme pásky ručně,“ zavzpomínala reportérka na své začátky. Vyprávěla ale i tom, jak se liší rozhlasová práce od televizního zpravodajství, ve kterém strávila deset let.
Kam musela vylézt kvůli reportáži? Kdy jí pomáhal černý humor? A pamatuje si, co to je „klebebant“?
