Asistenční pes musí umět odmítnout plnou misku dobrot
Řekl nám to v Klubu Rádia Junior pan Jiří Tomášů, jeden z trenérů asistenčních psů v obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky z Plzně. Výcviku se věnuje už dlouho a o pejscích umí krásně vyprávět.
Asistenční pes je vycvičen pro život s postiženým člověkem. Umí podat pantofli, donést nějakou věc z místa na místo, rozsvítit vypínačem světlo nebo otevřít dveře. Na ulici takového pejska poznáte podle cedulky, kterou má připevněnou na těle. Většinou doprovází vozíčkáře nebo slepce.
Výcvik takového psa není vůbec snadný. Nejvhodnější jsou k němu labradorští retrieveři, protože jsou velice živí a společenští. K výcviku pan Tomášů a jeho kolegové přistupují přibližně ve věku jednoho roku, všechno to trvá nejméně další jeden rok a na konci této cesty pes musí složit závěrečné zkoušky. Ty se konají jednak v uzavřeném prostoru (bytě) a jednak na veřejnosti (na ulici, v supermarketu). A pejsek musí splnit všechny úkoly a povely a navíc umět odmítnout celou řadu lákadel – například misku plnou dobrot.
Jaký je rozdíl mezi asistenčním a vodícím psem? Kolik pejsků už Pomocné tlapky dokázaly vycvičit? A co se stane s pejsky, kteří při výcviku příliš neposlouchají a zlobí?
Poslechněte si celý Klub Rádia Junior z Plzně. S Jiřím Tomášů si povídá moderátor Stanislav Jurík.
