Čekáme na jaro

Znáte jarní pranostiky?

Pranostika je slovo odvozené z latinského prognosis, což znamená předpověď. A pranostika je takovou předpovědí počasí, kterou ovšem nehlásí odborníci - meteorologové, ale kterou dali dohromady naši prapradědečkové a praprababičky na základě pozorování přírody. Pranostiky dávají často do souvislosti počasí a úrodu. To bylo totiž pro lidi vždycky moc důležité.

Některé pranostiky u nás nefungují tak přesně, protože původně vznikly v Itálii - u moře. Lidé pozorovali vlny, vítr a počasí, aby věděli kdy bezpečně vyplouvat na moře lovit ryby.

Aby si naši prapředci pranostiky lépe zapamatovali, je většina z nich ve verších: „Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře.“ Řehoř má svátek 12. března, a to je doba, kdy už je takové teplo, že se k nám začínají vracet čápi ze svého zimoviště v Africe. Zpět do Čech přilétají až v době, kdy mají jistotu, že budou mít dost potravy, aby měli čím krmit sebe i svá mláďata.

„Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.“ Pokud je březen teplý a my začneme nosit už jen trička a jarní bundy, nemáme se radovat moc předčasně. V dubnu se nejspíš zase ochladí. Jestli tato a jiné pranostiky ještě platí, si můžete brzy vyzkoušet sami.

Co je to astronomické jaro?

Jaro je moc príma roční období. Už se na vás doma nezlobí, když vyrazíte ven bez čepice a rukavic, ale přece jen se ještě musí počítat s tím, že sluníčko je - jak se říká - zubaté. Že ještě samo trochu drkotá zuby :-)

První jarní den je obvykle kolem 20.března. I letos začne jaro už 20. března a skončí 21. červena. Tomuto období se říká jaro astronomické. Je to období, které začíná jarní rovnodenností a končí letním slunovratem.

Slovo rovnodennost možná uhodnete - znamená to, že v ten den je noc stejně dlouhá jako den. Tedy přibližně, na minutu přesně to nikdy nevyjde. Ale rozdíl je jen pár minut. Pro ty z vás, kteří už něco vědí o zeměkouli, můžeme říct odborněji, že je to den, kdy Slunce vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě. A nebo se také říká, že přechází přes rovník. Rovník je pomyslná čára kolem celé zeměkoule z východu na západ. Rovnodennost je v roce dvakrát - na jaře a na podzim.

Astronomické jaro končí letním slunovratem. Sluníčko je od rovníku naopak nejdál a vrací se. V ten den je den nejdelší a noc nejkratší. A i když je to 21.června, začne pomalu dne ubývat a noci přibývat. A to si zapište za uši!

Víte, co to je jarní aspekt?

Dnes si povíme něco o jarním aspektu. Zní to velmi odborně, viďte? Ale přitom se vsadím, že ho většina z vás už někdy v životě viděla. Za jarním aspektem je třeba se vypravit do lužního lesa. Tedy do listnatých lesů s dobrou vlhkostí. Když se do něj vydáte na jaře, zhruba kolem Velikonoc, kdy ještě na stromech nejsou listy, naskytne se vám pohled, na který se nezapomíná. Před vámi se - jako někde na zámku - rozvine koberec krásně zelených lístečků a květů.

Jarní aspekt je totiž porost světlomilných rostlin, které musí stihnout vyrůst a vykvést, ještě než jim sluníčko zastíní listy stromů. Proto jejich kouzlo trvá jen chvíli. Jakmile stromům vyraší listy, tyhle jarní parádnice už jsou pryč. Některé úplně odumřou – takovým rostlinám se říká efeméry a patří mezi ně například osívka jarní. Zkuste si ji s rodiči najít v atlase.

A najděte si i tam třeba i orsej jarní s krásnými žlutými kvítky nebo dymnivky. Tyhle rostlinky také dokážou vyčarovat jarní aspekt, jen se jim neříká efeméry, ale efemeroidy. Víte, jaký je v nich rozdíl?

Efeméry – jak už jsme si říkali, jsou rostliny, které rychle vyrostou, vykvetou, vytvoří semena a pak zahynou. Jsou to velmi krátkověké rostlinky. Kdežto efemeroidy mají také se vším naspěch, ale poté, co jim odumřou květy a listy nad zemí, schovají se do zásobních orgánů pod zemí. Mají tam něco jako pokojíček v cibulce nebo hlíze a tam čekají zase celý rok než přijde jaro a jejich čas vytvořit jarní aspekt. A co je jarní aspekt už víme, protože jsme si to právě zapsali za uši.

Víte, kteří ptáci se k nám na jaře vracejí z teplých krajin?

Když je zima, je příroda daleko tišší než v létě. Spousta zvířat spí, ptáci odlétli do teplých krajin a na krmítku pípají vrabci, sýkorky nebo stehlíci. A i když je v přírodě pořád docela rušno, na polích zahlédnete zajíce nebo srnky, oproti jaru a létu je to opravdu hodně klidné.

Ale pokud nežijeme na severním či jižním pólu, každá zima jednou skončí. Poznáme to díky tomu, že přiletí ptáci jako první poslové jara – a od března můžeme pozorovat úplně největší návrat ptáků z teplých krajin. Vracejí se totiž čápi bílí, vlaštovky, rorýsi, kukačky a vlhy pestré. Říká se tomu migrace neboli stěhování.

Když se tu na podzim ochladí, ptáci migrují do svých zimovišť v Africe a nějaké vnitřní hodinky nebo spíš vnitřní kalendář jim neomylně napoví, že v jejich letním domově, tedy u nás, začalo jaro, a že se mají vrátit. A tak se všichni ti ptáci shromáždí a v hejnech se vracejí domů. Ornitologové, tedy lidé, kteří se nadšeně starají o ptáky, pozorují je a leccos o nich vědí, organizují i pozorování příletu ptáků.

Pozorování ptáků je mezinárodní, ba přímo celosvětové. V projektu s názvem Jaro ožívá zapisují lidé z celého světa na webové stránky, kde ptáci hnízdí a kdy přilétají ze svých zimovišť zpátky do svých hnízd, zkrátka, jak se stěhují, jak migrují. Víte, jak je to kouzelné, když zjistíte, že někdo na druhé půlce světa pozoruje zrovna ty vaše vlaštovky, které jinak hnízdí pod střechou vaší garáže? Jaro ožívá má taky mezinárodní adresu na internetu: springalive.net. Tak se dívejte kolem sebe a klidně svoje pozorování zapište na webové stránky. A všechno si to zapište za uši.

Víte, co to je vlha pestrá?

Dnes nás bude zajímat vlha. Pozor neplést s mlhou ani žákem Plhou. Vlha je pták a její druhé jméno je pestrá. A právě tomuto jménu dělá čest. Má totiž rezavou hlavičku, modrozelená křídla a bříško a pod krkem krásný žlutý pruh. Zkrátka je to krasavice. Má ráda teplo, takže v naší republice se vyskytuje v nejteplejších oblastech jižní Moravy a na zimu odlétá do Afriky.

Vlha pestrá je dobrý letec vytrvalec (za den uletí až 500 kilometrů) a dokonce za letu i loví. Nejvíc si pochutná na vosách, včelách, sršních a čmelácích, ale nepohrdne prý ani motýlem nebo vážkou. Stejnou potravu nosí i svým mláďatům, ale jako vzorný rodič nejdřív odstraní žihadla, o která by se její potomci mohli popíchat.

A představte si, že vlha pestrá si nestaví hnízda na stromech, ale vyhrabává si nory v písčitých březích nebo ve stěnách pískovny. Pomocí noh a delšího zahnutého zobáku si vyhrabe do svahu chodbičku - noru - a na konci si udělá hnízdní komůrku. Je to zkrátka pozoruhodný tvor a vy si na ni od teď určitě vzpomenete vždycky, když se vás někdo zeptá na naše stěhovavé ptáky. Nebo si na ni aspoň vzpomenou všichni, kteří si to právě zapsali za uši.