Co je to klekání?

Malá Čermná - zvonička
16. duben 2014
Malá Čermná - zvonička
0:00
/
0:00

Tento týden si v rubrice Zapiš si to za uši vysvětlujeme slova, která patřila spíš do slovníku našich babiček a prababiček. Dnes vám Šárka prozradí, co je to klekání.

Ve vesnici, která neměla kostel ani kapli, se zvonilo uprostřed návsi na malou zvoničku. Aby byly všude alespoň zvoničky, nařídil císař Josef II. Ten žil v dobách našich prapraprababiček, ve škole se budete učit, že to bylo ve druhé polovině 18. století.

Důvod to mělo celkem praktický. Když se ve vesnici něco semlelo – začalo hořet nebo hrozilo nějaké jiné nebezpečí, začalo se zvonit na poplach, aby všichni přiběhli na pomoc.

V dobách klidu se ale zvonilo především ono klekání. Možná jste to slovo slyšeli v nějaké pohádce. Klekání bylo zvonění, které se opakovalo ráno při rozednění, v poledne a večer. Lidé při tomto zvonění měli pokleknout – proto klekání. Pánové si ještě měli sundat z hlavy klobouk a všichni se měli pomodlit modlitbu „Anděl Páně“.

Dokud lidé neměli hodiny, tak jim klekání také pěkně určovalo čas. Věděli, kdy vstávat, kdy sednout k obědu i kdy už zahnat děti na pec. A děti věděly, že do klekání musí být doma, nebo to aspoň stihnout, než se dozvoní, protože na ty, které se venku někde zapomněly, čekala v poledne polednice a večer klekánice. To jsou samozřejmě postavy pohádkové, vymyšlené, ale klekání je skutečně název pro pravidelné zvonění, vyzývající k modlitbě a to si dnes zapište za uši.

Spustit audio
autor: Šárka Fenyková