Co je to kuropění?
V rubrice Zapiš si to za uši si tento týden rozšiřujeme slovní zásobu o zajímavě znějící slova, která mají většinou velmi starý základ. Stejně tak je to i se slovem kuropění.
„A svatba to byla veselá, jedlo se, pilo se, zpívalo a tancovalo až do ranního kuropění.“ Ano, v pohádce zazvonil zvonec a dospělí si myslí, že to je konec.
Ale pro zvídavé je to většinou teprve začátek. Taky jste si toho všimli, že se v pohádkách často objevují krásná slova, která se už dnes ale běžně nepoužívají? Třeba zrovna kuropění. Víte co to je? Kuropění je část dne. Je to vlastně velmi brzké ráno, kdy se probouzejí kohouti.
Kohout je pro kuropění velmi důležitý, protože mu dal vlastně jméno. Určitě víte, že slepice a kohout se společně správně nazývají kur domácí, a když si řeknete slovo kuropění trochu pomaleji: kuro-pění, zjistíte, že v sobě schovává dvě slova kur jako kohout a pění – tedy vydávání melodického zvuku.
Že vám kohoutí zakokrhání tak brzy ráno nepřipadá ani trochu melodické, protože nesnášíte ranní vstávání? V tom případě doporučuji si vzpomenout na řadu pohádek, kde hlavní hrdina bojoval s čerty a jinými obludami a první kohoutí ranní zakokrhání doslova toužebně očekával.
Zkrátka kuropění neboli brzká ranní hodina, čas, kdy vstávali kohouti, může být pro někoho horor a pro jiného příjemný začátek nového dne. Tak si otestujte, jak jsou na tom například vaši rodiče, ať víte, kdy na ně můžete o víkendu začít mluvit, a pak si tuto důležitou informaci připište společně se slovem kuropění za uši.
