Co je to píď?
Asi jste už někdy slyšeli: Neustoupím ani o píď! Něco takového může v pohádce prohlásit jen skutečný hrdina, protože třeba necouvnout před drakem, který chrlí oheň, ani o píď, chce velkou odvahu.
Ve skutečnosti to totiž znamená necouvnout ani o necelých 20 centimetrů. Píď byla stará délková míra odvozená od vzdálenosti palce na ruce od ostatních prstů – někdy se to měřilo k ukazováčku, někdy k prostředníku a někdy dokonce až k malíčku.
Pokud vám to stále není jasné, položte si ruku na stůl tak, abyste měli ukazováček, prostředníček, prsteníček i malíček u sebe a palec natáhněte do pravého úhlu. A pak vezměte pravítko a změřte si vzdálenost mezi palcem a těmi ostatními prsty.
Kolik je to u vás? Já hlásím, že vzdálenost mezi mým palcem a malíčkem je 17 centimetrů. To znamená, že ta česká úředně stanovená píď na 19,71 cm musela být naměřená u nějakého muže s velkou rukou.
Dnes už se na pídě neměří, přesto se s tímto slovem setkáte celkem často. Určitě znáte výrazy jako pidimužík, píďalka nebo dopídit se. O všech by se dalo říct, že vyjadřují něco malého, někdy až titěrného. Například takové pídění se znamená, že něčemu přicházíte na kloub jen po malých krůčcích. Ale takové pídění se po vědomostech je moc prima věc.
To si společně se slovem píď zapište za uši.
