Fantazin - Jan Dušek, Takový obyčejný Martiňák
Ahoj! Školní rok nastartoval a už se naplno učí. Jistě budete psát eseje, slohovky a tak. Co kdybyste poslali své nejlepší výtvory také k nám? Třeba budete mezi prvními, které pozveme do rozhlasu, aby svá díla přečetli! Dneska si představíme Jana Duška, který poslal hned dvě pěkná povídání. Tady máte první z nich, hezké přírodní, jistě vám to připomene prázdniny...
Takový obyčejný Martiňák
Jan Dušek, (14 let, Praha 9 - Č. Most II)
Není to pán a ani kluk, jak by se podle jména mohlo zdát. Je to rybník, ale i on se umí radovat jako my, když dostane svůj další příděl vody, kterou sbírá svojí cestou mezi poli potok Chvalka. A jen úzká cesta vedle něho vede k Martiňáku. Jsem rád, že tam dopravní značka nepouští auta .
A nalevo? Tam stojí topoly jako vojáci na stráži. Mlčí, jen s větrem si povídají. A tu slyším, jak na ně volá: "Hlídáte dobře, jen se podívejte, na rybníku je živo." Jsem tiše a ze své pozorovatelny vidím, jak se na hladině dělají malá, větší a ještě větší kola. Vedle zas, ale to už jsem zahlédl kapra, jak vystrčil ven hlavu a lapal po vzduchu. Potom plácl spokojeně ocasem a byl pryč.Tak to on se chlubil, že umí takové kruhy.
Martiňák se raduje, když vidí, jak je tam dnes živo. Kačer se fintí a dává všem na odiv svůj barevný kabát. Prostě oděná kachna představuje své drobečky ostatním a učí je, co smí a co ne. Kolem proplují dvě bílé labutě a zasyčí: "Ti jsou ale šedí a malí." Zato černý polák chocholačka si s námi hraje na schovávanou. Celý se někam ztratí pod hladinu, a když se o něj začnu bát, kam zmizel, opět se objeví. Tak se potápět jako on bych si přál i já. Na návštěvu sem někdy zaletí hejno ukřičených bílých ptáků s černou hlavou, racků. Vodním ptákům, kteří tu bydlí, ale nevadí.
Břeh tvoří zelený koberec, o který se stará a kde nachází svou potravu zdejší ptactvo. U ústí potoka Chvalka roste šípkový keř s krásně červenými stovkami korálků, které větve brání svými trny. I on dbá o svůj vzhled a kontroluje si ho jako v zrcadle na hladině rybníka. Martiňák není velký, dohlédnu z jednoho břehu na druhý. O všechny, co tam bydlí, se stará rád. Ale když se ráno probudí a nad hladinu stará pneumatika kouká, zakaboní se a vzteky zakalí, protože nemá rád takové nápady.
Každý den je Martiňák na pohled stejný a přece jiný. Příroda je hezká a stačí se jen chvilku zastavit. A každý si jistě najde ten svůj "Martiňák".
