Francouzská muzikantka si drží původní příjmení. Manželovo neuměla vyslovit
Cécile Boiffin žije v Česku přes čtvrtstoletí. Je členkou Komorní filharmonie Pardubice, věnuje se i sólovému vystupování a hraní s kapelou Trdlo.
„Tam to jsou lidové písničky, hlavně z Moravy. Samostatné výstupy se skládají z francouzských básní, které píšu a skládám k nim i hudbu. Původně jsem literát. K muzice jsem přistoupila až později. Bicí jsou nepraktické. Existuje naprosto neomezený počet nástrojů. Každý skladatel si najde něco jiného a vy pak jako hráč narazíte na to, že nevlastníte všechny nástroje. A kdybyste je měl, tak se vám ani nevejdou do auta. Proto jsem si zvykla skládat si pro sebe. I kvůli svému pohodlí,“ přiznává.
Přes Vary do Pardubic
Boiffin v roce 1995 absolvovala vysokou školu v Německu. Následující rok nastoupila do karlovarského symfonického orchestru. Po roce a půl přesídlila do Pardubic. „Našla jsem práci ve filharmonii, která má komorní obsazení. Hrajeme úplně moderní anebo úplně klasickou hudbu. Takový repertoár mi naprosto sedí. Hraju na tympány, které jsou velmi exponované. V moderní hudbě se objevují i další nástroje. Určitě se nenudím.“
Jak říká, někteří lidé to vnímají jako naschvál, že si vzala českého muže a nechala si francouzské příjmení. „Ale když jsem si ho brala, tak jsem vůbec nebyla schopná jeho jméno vyslovit. Radši jsem si tedy nechala to svoje. Naučit se česky mi trvalo hodně dlouho. Některé věci dodnes neovládám jako třeba nedokonavá slovesa. Ty mi vůbec do hlavy nejdou.“
Pro cizince je muzika ideální prostředkem k vyjádření. „V ten moment se vám strašně uleví. Je vám rozumět, i když nemluvíte. Hudba je pro mě takový komunikační prostředek mezi lidmi.“
A ještě Afrika
Cécile Boiffin má nejradši marimbu, takový velký xylofon. „Na tenhle dřevěný nástroj se hraje čtyřmi paličkami. Můžete hrát melodii a zároveň doprovázet. Člověk na marimbu musí hodně cvičit. Je časově náročná.“
A co umělkyně plánuje dál? „Ráda bych se znovu věnovala lidové africké hudbě. Jde o mohutné bubnování, které jsme s manželem kdysi provozovali. Děti trochu vyrostly, času je víc, takže by to asi šlo. Ale potřebujeme několik lidí k sobě a zatím jsme je nenašli.“
Související
-
Špejle, párátko i klacek z lesa. Dirigentská taktovka může vypadat všelijak
Je to člověk, který vede celý orchestr. Určuje rytmus, melodii a kompletní výsledek na něm záleží opravdu hodně. Úloha dirigenta má svou váhu.
-
Housle vyměnil ve 14 letech za violoncello, dnes je učitelem i členem pardubické filharmonie
Jako malý se učil hrát na housle. Jak ale sám říká, stejně jako řadu ostatních dětí ho tento nástroj příliš netěšil. Ve čtrnácti letech si proto prosadil violoncello.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.