Hrábky, drápky, odpadky
Jaké básničky si četly děti v 19. století? To se dozvíte od Knižní záložky.
Milí kluci, holčičky a holky, po týdnu na vás zase ťuká vaše knižní záložka; nenápadně připomínám, že se pomalu, ale jistě blíží pátek pátého dubna, kdy spousta knihoven pořádá Noc s Andersenem – pomalu už si můžete pakovat spacák.
Dnes mávám z velké čtvercové knihy; vydal ji Albatros a má zvláštní název; jmenuje se Hrábky, drápky, odpadky aneb Krasohled české poezie pro děti 19. století. (Sestavil Petr Šrámek, ilustroval Chrudoš Valoušek.)
V devatenáctém století žil, když to tak počítám, dědeček vašeho dědečka; co o něm víte? Možná mu chodíte na Dušičky na hrob, možná ho máte v albu na nějaké starodávné fotografii.
V téhle knížce plné vtipných obrázků se dozvíte, o jakých básničkách se ten váš prapraprapředek učil ve škole, nebo co mu doma četla maminka. Když zlobil, možná mu s citem recitovala Erbenovu Polednici: U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo... i s tím hororovým koncem.
A večer ho uspávala Sládkovou Ukolébavkou: Spi, synáčku spi, zavři očka svý. Já tě budu kolébati, košilku ti spravovati. Spi, synáčku, spi...
Rozloučím se Úsměvem od Otokara Březiny:
To slunéčko se usmálo, usmálo tváří jara.
Už zmizla zima leskem tím jako větérkem pára.
A vítr zavál teploučký, zasmála se hned země;
to všecko, že se usmálo slunéčko na nás jemně.
Podle kalendáře začalo jaro včera; už aby k nám přišlo to doopravdické, při kterém fouká teploučký vítr. To vám přeje a na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.