Iva Pekárková: McDonaldova teorie světového míru
V prosinci 1996 napsal Thomas Friedman, známý americký ekonom, krátký článek do názorové sekce New York Times. Popsal v něm takzvanou Teorii zlatých oblouků pro prevenci konfliktů. Zlatými oblouky myslel proslulé žluté stylizované M, které strmí nad každým McDonaldem a oznamuje světu, že se tu může přejíst laciným fastfoodem.
Podle Friedmana spolu nikdy nevedly válku dvě země, z nichž v obou byly mekáče. Friedman si dělal tak trochu legraci, ale koncem 20. století ještě McDonaldova teorie světového míru, jak jí někteří začali přezdívat, držela pevně. Mnozí začali na restaurace McDonald’s, symbol vyspělého kapitalismu, nahlížet jako na možnou záchranu. „Když budou v každé zemi mekáče, už nikdy nebude válka!“ vykřikovali.
Čtěte také
I oni si dělali tak trochu legraci, ale tak trochu to mysleli vážně. Nebylo by to skvělé, kdyby šlo nastolit světový mír za pomoci pár miliard hamburgerů a pár set Himalájí hranolků připravených sice podle amerického standardu, ale s přihlédnutím k lokálním preferencím? (Ve francouzských mekáčích například až donedávna smažili hranolky na koňském sádle.)
Bohužel, tak jako nadšený výkřik Francise Fukuyamy v publikaci z roku 1992, totiž že s pádem Sovětského svazu a s koncem studené války končí dějiny, neboť ve všech zemích převládne liberální demokracie a zůstane už navždy, se i McDonaldova teorie světového míru brzo stala terčem vtipů. Bylo proč. Stačilo pár let a začalo být zřejmé, že dějiny neskončily, liberální demokracie nepřevládá, ale hroutí se, a restaurace McDonald’s světový mír nezabezpečí.
Mír nemáme, mekáče ano
Rusko-ukrajinská válka je toho smutným příkladem.
Do Moskvy dorazil McDonald’s v lednu 1990. Na jeho otevření na Puškinově náměstí čekalo ve frontě osmatřicet tisíc lidí, toužících ochutnat fastfood svobody a kapitalismu. To překonalo všechny rekordy, jaké v tomhle řetězci kdy zaznamenali.
Čtěte také
Z moskevského mekáče se ale nestal zdroj laciného občerstvení pro chudinu. Stal se z něj exkluzivní restaurant. Lidé dlouho šetřili, jen aby mohli své přátele pozvat do McDonalda a oslnit je zápaďáckou nádherou.
Tak jako většina věcí v dějinách i nadšení z mekáče pominulo. Když McDonald’s otevřel první restauraci v ukrajinském Kyjevě – v roce 1997, půl roku po Friedmanově článku – už se s takovým ohlasem nesetkal. I tak bylo na Ukrajině v jednu dobu 109 McDonaldů.
Ruský útok na Ukrajinu uštědřil McDonaldově teorii světového míru velkou ránu. McDonald’s se stáhl z obou zemí. Pak ale prohlásil, že zatímco s Ruskem už nechce nic mít, na Ukrajinu se bude pomalu vracet.
Dnes na Ukrajině funguje 101 McDonaldů. Žádný z nich v Charkivu, který Rusové stále ostřelují. Nemá smysl, aby tu byly. Všichni zaměstnanci nadnárodních korporací v tomhle městě se musejí při každém poplachu schovat do krytu – a poplachů je tu deset i víc denně. Práci v takových podmínkách nezvládne žádná restaurace.
Osobně nemám nadnárodní korporace v lásce a do mekáčů nechodím. Musím ale uznat, že se McDonald’s na Ukrajinu nevykašlal. Dodává zdarma jídlo vojákům i místním lidem trpícím nedostatkem. A podle zpráv skutečně pomáhá.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
