JAK MLUVIT SE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝM KAMARÁDEM

Vědci zjistili, že skrze naše oči získáváme až devadesát procent informací o světě, lidech a věcech kolem nás. Pokud jste ve škole ještě nebrali procenta, tak devadesát procent ze sta (sto procent je celek, tedy všichni) je devět spolužáků z deseti.

Míra zrakového postižení
Lidé těžce zrakově postižení, kteří mají vážným problém se zrakem (tím nemyslíme člověka, kterému k vyřešení jeho problémům s viděním do dálky či na blízko postačí běžné dioptrické brýle) se dělí do několika kategorií. Do těch jej zařadí odborný lékař - oftalmolog na základě speciálních očních vyšetření. Kategorií je několik a dohodli se na nich lékaři z celého světa sdružení ve Světové zdravotnické organizaci. My si teď jen vyjmenujeme, jaká funkce zraku (schopnost vidět) může být vážně postižena:

- porucha ostrosti vidění (oko nesprávně zaostřuje do blízka, do dálky),
- výpadky zorného pole (vidíš jen úseky, části toho, co by vidělo zdravé oko),
- porucha barvocitu (takto nemocné oko nevnímá správně buďto některé, anebo všechny barvy, ale to jen výjimečně).

Pokud se potkáš s někým, kdo je zcela nevidomý, pak takový člověk nevidí skutečně vůbec nic. Dovedeš si představit, jaké to asi je? Schválně si někdy doma, v prostředí, které dobře znáš, vyzkoušej, co to znamená žít ve tmě. Zkus se třeba se zavřenýma očima u vás doma převléct do domácího oblečení, jdi si do koupelny umýt ruce, zajdi si do kuchyně a vezmi si něco k jídlu z ledničky. Nezapomeň, že nesmíš ani na chviličku otevřít oči, aby ta zkouška byla důkladná. Uvidíš sám, že to není vůbec snadné, všude na tebe může číhat nějaká nástraha, třeba v podobě otevřených dveří, které bývají jindy zavřené, nebo ostrého nože na kuchyňské lince. Asi bude lepší zkusit si to, až budou rodiče s tebou doma.

Kromě nevidomých, tedy lidí, kteří nevidí vůbec nic, žijí s námi a vedle nás také lidé, kteří nevidí téměř nic, anebo vidí jen velmi, velmi málo. Například rozeznají jen obrys tvé postavy jakoby v bílé mlze.

Jsou stejní jako my
Tvůj nevidomý spolužák, tvá kamarádka s těžkým postižením zraku jsou zcela normální, jenom tě nevidí. Jinak jsou ale stejní jako my, jako ty nebo já. Na to nesmíme zapomínat! Slyší tě a věř, že mnohdy lépe, než ty slyšíš je! Až poznáš některého nevidomého blíže, tak možná pochopíš, co napsal spisovatel Antoine de Saint-Exupéry ve své knize Malý princ: "Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme jen srdcem."

Pouze kvůli svému zrakovému znevýhodnění není nikdo ani chytřejší, ani hloupější, ani rozmazlenější, ani samostatnější. Jen se zkrátka musí spolehnout na všechny ostatní smysly kromě svého zraku. Má ale stejné záliby jako lidé, kteří nejsou zrakově postižení - například má rád hudbu, knížky a časopisy (pro nevidomé jsou namluvené v populárním formátu mp3), dokonce existují i počítačové hry pro nevidomé založené na sluchových vjemech. Když si my, kdo vidíme, nasadíme na oči černé brýle, můžeme si s nevidomými zahrát např. jejich oblíbený sport "Showdown" (stolní tenis pro nevidomé). Pokud žádného nevidomého neznáš a rád by ses se s ním seznámil, nejspíš ho zastihneš v některé z jejich diskusních skupin na internetu.

Pravidla, jak jednat se zrakově postiženými spolužáky
S nevidomým se můžeme setkat třeba na internetu. Mimochodem, právě na webových stránkách budeme při seznamování oba dva - jak nevidomý, tak i já - odkázáni jen na to, co nám o sobě řekne ten druhý. Zrakové postižení je ale bohužel tak specifické, že při setkání se s nevidomým tváří v tvář musíme dodržovat určitá pravidla:

* Nemysli si o nevidomém, že je nafoukaný nebo že se straní kolektivu, když bude jen tiše sedět a stranit se vás. Musíš jej oslovit první, protože on tě nevidí!
* Oslovuj ho vždy jeho jménem a buď ty vždy tím prvním, kdo pozdraví, i když je nevidomý kamarád mladší než ty. Nezapomeň pokaždé v pozdravu zavolat jeho jméno - nevidomý totiž nevidí, že zdravíš právě jeho. Pokud se vás bude bavit více najednou, klidně se zlehka dotkni ruky nevidomého na ujištění, že mluvíš právě s ním. Opět ale nezapomeň oslovit ho předem jménem, aby se dotyku nepolekal.
* Nezapomeň na rozloučení, když rozhovor skončíte. Nevidomý kamarád jinak nepozná, že už třeba z hloučku spolužáků odcházíš.
* Při rozhovoru s nevidomým stůjte k sobě čelem. Nevidomý má sluch citlivější než my, neboť se na něj musí zcela spolehnout, a pozná, když bychom mu při hovoru například jen přitakávali a koukali přitom do počítače.
* Jako místo k nějakému delšímu "pokecu" s nevidomým se pokus najít klidnější místo bezu rušivých zvuků z okolí.
* Nebuď překvapený, když ti nevidomý řekne: "Včera jsem viděl...", nebo "Uvidíme se zítra". I zrakově postižení lidé používají tyto termíny zcela běžně jako my, proto se ani ty nemusíš těmto slovům vyhýbat.

Mohu ti pomoci?
Nevidomý kamarád ocení tvoji pomoc nejčastěji, když se staneme jeho průvodcem. Například ve své škole se nevidomý poté, co si svoje cestičky takzvaně "natrasuje", sám dostane tam, kam bude potřebovat. V trasování mu můžeš pomoci takto: nabídni kamarádovi svoji pravou paži, za kterou tě uchopí (nikdy ho netáhni za rukáv, nelomcuj s ním), a nevidomý půjde necelý krok za tebou po tvé pravé straně. Možná, že nevidomý kamarád bude mít ve své pravé ruce slepeckou hůl, která je při orientaci jeho nenahraditelným pomocníkem. Ovšem pokud jsi průvodcem nevidomého ty, nesmíš zapomenout, že jsi v ten moment jeho očima! Musíš kamaráda upozornit na každou překážku a nebezpečí na trase. Pokud dojdete ke schodům, nezapomeň ho upozornit: "Pozor, schod anebo schody nahoru či dolů". Nestačí říct jen "Dávej bacha, tááámhle jsou otevřený dveře do chodby." Nevidomý neví, co myslíš tím tááámhle. Pokud budete procházet dveřmi, schovej nevidomého jakoby za sebe, nikdy jej nesuň před sebou! To platí pro jakoukoliv situaci.

Také pokud budeš hledat pro nevidomého místo k sezení, nezapomeň mu říci, na jaký typ nábytku ho posadíš - zda se má připravit na vyšší židli, či na hluboký gauč. Zkrátka je potřeba vžít se do jeho kůže.

Předtím, než pomůžeš neznámému nevidomému na ulici přejít například křižovatku, oslov ho a zeptej se, zda chce pomoci. A nezapomeň se zeptat, kam se vlastně potřebuje nevidomý dostat. Nesmíš se ale urazit, pokud tvoji nabízenou pomoc odmítne. Může ji využít, ale třeba ji také vůbec nepotřebuje. Nicméně zeptáním nikdy nic nezkazíš. Mysli na to a nestyď se!

Pomocníci a pomůcky nevidomých

* Vodící pes, nejlepší přítel a pomocník nevidomého, je ve svém speciálním postroji nepřehlédnutelný. Nezapomeň však, že žádný pes, natož pes vodící, není hračkou čekající jen na to, až jej podrbeš za uchem. Vodící pes nevidomému velice pomáhá, neboť je pro něj náhradním zrakem. Má tedy nesmírně těžký úkol - doprovázet svého pána venku na ulici i uvnitř v budovách a upozorňovat ho na překážky na cestě. To je pro pejska velice namáhavé a ty jej prosím nerozptyluj hlazením, i když máš pocit, že si o to ten pejsek svým způsobným chováním vyloženě říká. Nevidomý ale ocení tvoji pomoc při přecházení silnice i tehdy, když má u sebe vodícího psa. Jen se prosím nezapomeň opět zeptat, zda je tvá pomoc žádaná.

* Slepecká hůl je nejdůležitější pomůckou nevidomého pro snazší pohyb v prostoru. Je bílá s červenou reflexní nálepkou a je zároveň teleskopická, což znamená, že nevidomý si ji může pohodlně složit například do tašky. Mnohé hole mají ve svém madle zabudovanou vysílačku, která spouští tzv. zvukové majáky pro nevidomé (hlásiče na různých budovách, které jim řeknou, kde se nacházejí, hlásiče na tramvajích, před eskalátory apod.) Pokud uvidíš u někoho hůl červenobílou, jedná se o člověka hluchoslepého.

* Nevidomým dále usnadňuje život vše kolem počítačů, notebooků, elektroniky. Takových pomůcek je velká spousta - např. počítač se zvukovým výstupem či tzv. braillským řádkem (to je speciální klávesnice pro nevidomé) otevírá našim nevidomým kamarádům spoustu možností, stejně jako různé diktafony pro hlasové poznámky.

* Pichtův psací stroj slouží nevidomým pro zapisování textu na papír ve speciálním slepeckém šestibodovém písmu, které se jmenuje Braillovo písmo. Pro zrakově těžce postižené kamarády se zbytky zraku, kteří s použitím speciálních pomůcek vidí, jsou určeny všelijaké zvětšovací lupy a podsvětlovací tabule, které jim obraz podsvítí a vytvoří tzv. kontrast.

Nevidomý spolužák? Žádný problém!
Není vyloučeno, že tvým spolužákem jednou bude (a možná už je) kluk či holka s vážným, těžkým postižením zraku. Říkáš si: Jak s ním mám vůbec mluvit? Mluv s ním úplně normálně, bude to nejlepší pro vás pro oba. Už jsme si řekli, že ten, kdo vidí hodně špatně anebo nevidí nic, není jen pro to hloupější či chytřejší, nafoukaný, anebo kamarádský.
Učitelé mu jen budou muset ve spolupráci s odborníky, kteří s nevidomými dlouhodobě pracují, připravit učebnice tak, aby je mohl číst buďto v bodovém slepeckém písmu, nebo psané uslyší přes sluchátka z počítače. Nezáviď mu, ani písemkám se nevidomý nevyhne!
Vy, jeho spolužáci, trochu upravíte uspořádání lavic ve třídě, aby například váš kamarád se zbytky zraku měl svoji lavici dobře osvětlenou denním světlem a vešla se k němu televizní lupa. Mimochodem, není vyloučeno, že jednou budeš studovat na vysoké škole a také tam může být tvým spolužákem nevidomý. Studují s námi už na mnoha typech škol. Snaž se při komunikaci s nimi myslet na těch pár zásad, které jsme si řekli, a uvidíš - bude to všechno dobrý!

Výňatek je z publikace "Jak komunikovat... aneb Mám spolužáka se zdravotním postižením, kterou vydal Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové.

Jak mluvit s tělesně postiženým kamarádem