Jak se staví metro?

Oba pracují na prodloužení trasy A pražského metra z Dejvic do Motola. Z jejich vyprávění jsme se dozvěděli, že stavba tunelu pod zemí není nic jednoduchého. Aby bylo možné jednotlivé stanice propojit tunely, museli stavbaři nejdřív do podzemí spustit speciální zařízení – mechanizovaný štít. Z Motola do Dejvic vyjely dva a děti z motolské nemocnice jim daly jména Tonda a Adéla. Razící štít je něco jako podzemní vlak, který má tvar válce a úplně vepředu má řezací hlavu. Ta se otáčí a ostrými zuby se zakusuje do horniny. Za touto "lokomotivou" jsou připojeny další vagony, ve kterých je potřebné technické vybavení. Výhodou tohoto razícího štítu je, že má tvar budoucího tunelu a kudy projede, tam za sebou nechává už hotový vybetonovaný tunel. Právě tyto razící štíty řídil David Cyroň a prozradil, že za den dokázaly postavit průměrně 15 metrů tunelu. Předem přesně naplánovanou a vyměřenou trasu čtyř kilometrů ujely za rok a půl.

Ermín Stehlík nám zase vyprávěl o tom, jak stavěl dva velké tunely na Islandu. Tamní podmínky byly velmi náročné, protože skála byla velmi tvrdá. Tuneláři pracovali někdy až 800 metrů pod povrchem a potýkali se hlavně s velkým tlakem a prudkými proudy vody, která se z hlubin hory na ně valila. Vše se ale podařilo a nový tunel spojil s civilizací fjord zcela odříznutý od zbytku světa. Na Islandu lidé věří, že v podzemí žijí Trollové a kvůli tomu dokonce jeden rozestavěný tunel opustili, aby si je nepohněvali. V Čechách podle pověstí žijí pod zemí permoníci. David Cyroň ani Ermín Stehlík ale žádného nikdy neviděli. Spíš věří svaté Barboře, která je patronkou všech havířů a na začátku každého tunelu má svou sošku.

Moderuje Jan Herget.