Jak se zachovat, když v lese narazíte na divoké prase?
Taky jste slyšeli, že kanci, divočáci či kňouři, jak se u nás říká prasatům divokým, ujdou za noc kolem 40 kilometrů?
Tuto rozšířenou pověru popřel výzkum, který provádějí pracovníci České zemědělské univerzity. Vyprávěl nám o něm pan Ing. Miloš Ježek, který na Šumavě sleduje divoká prasata pomocí speciálního obojku, ten přinesl i k nám do studia.
Obojek díky systému GPS mapuje pohyb prasat po okolí. Ukázalo se, že prasata jsou věrná místu, které si oblíbí a dobře znají. V noci se procházejí, ale většinou ne více než 3 kilometry. Obojek se nasazuje prasatům dospělým a baterie v něm vydrží asi rok. Prasata se chytají na dobroty do pastí, pak se uspí a dostanou obojek.
Prasata jsou velmi chytrá. V jedné oblasti byl v pasti ráno pokaždé stejný kanec. Byl silný, a tak si dobroty hlídal a nikoho jiného k nim nepustil. Ing. Ježek se při vzpomínce na něho smál. „Věděl, že ho pustíme, tak si do pasti chodil jak do restaurace. Nakonec jsme to vzdali a přesunuli výzkum do jiné oblasti.“
Samozřejmě jste se nejvíce ptali, jestli je prase při setkání v lese nebezpečné a jak se v takovou chvíli zachovat. Dozvěděli jsme se, že může být nebezpečné, když se lekne. Takže heslo zní: nepřekvapit!
Jakmile se dostanete na území zryté kanci a máte obavu, že jsou nablízku, mluvte nahlas, tleskejte a třeba i zpívejte. Stydět se nemusíte, prasata sice slyší perfektně, ale není to sluch hudební.
