Jak vzniká sklo?

Do studia přišel majitel sklárny v Nižboru pan Jiří Rückl a prozradil nám, z čeho vlastně sklo vzniká. Základem je křemík, který v přírodě nacházíme v podobě křemene. Ten se rozdrtí na jemný písek, k němu se přidají příměsi kovů, vápno a starší střepy, a z toho pak vznikne směs, které se říká sklářský kmen. Tato směs se v peci rozehřeje na vysokou teplotu, až se z ní stane tekutá hmota. Několik set stupňů horké sklo pak skláři nabírají dlouhými dutými tyčemi – těm se říká sklářské píšťaly. Přes mosazný náústek do této píšťaly sklář fouká a na druhém konci vyfukuje ze skla základ budoucího výrobku. Aby mohla vzniknout sklenička, váza nebo mísa, musí se sklo vyfukovat do různých forem, které dávají plastické hmotě tvar.

Po vychladnutí se skleněný výrobek ve sklárně ještě dál zpracovává. Maluje se barvami nebo brousí. Skláři umějí vyrobit i barevné sklo. Například zelenou barvu udělají tak, že do základní sklářské hmoty přidají železo, červená barva se zase dělá příměsí zlata. Ze skla se dělají také různé figurky s velmi tenkými částmi. Ty by se vyfukovaly velmi těžko a tak je skláři odlévají do forem.

Jiří Rückl nám prozradil, že když si někdo práci se sklem zamiluje, je to na celý život. On sám pochází ze starého sklářského rodu – sklářskými mistry byli jeho tatínek, dědeček i pradědeček. Po sklárně pobíhal od malička a snad v pěti letech vyfoukl svou první skleněnou kouli. Jako správný sklář si umí nabrané sklo na píšťale i pohladit. Rychle přejede prsty těsně nad rozehřátou kapkou skelné hmoty a to proto, aby zjistil správnou teplotu.
Koho z vás by sklářské řemeslo zajímalo, může vyrazit do Nižborské sklárny na exkurzi. Sklářství můžete také studovat na středních školách.

Moderoval Jan Herget.