Koloběh vody v přírodě
Dnes si povíme něco o koloběhu vody v přírodě. Pro někoho to bude opakování, ale jiného velké odhalení toho, jak to v přírodě chodí, vlastně obíhá.
Otázka je, kde to vlastně všechno začíná. Když máte kruh, těžko na něm najdete začátek a konec, viďte, ale řekněme, že začneme u pramene. Někde v horách vyvěrá malý pramínek, který díky gravitační síle – tedy zemské přitažlivosti – teče z kopce dolů do údolí.
Malý potůček se spojí s jiným, o další vodu ho obohatí podzemní voda a z potoku je rázem řeka. Každá řeka končí v moři. Jenomže tady, jak asi tušíte, náš koloběh vody nekončí. Voda se z moře, stejně jako z jiných vodních ploch odpařuje. Slunce si ji prostě přitáhne svými paprsky.
Pokud je to pro vás pořád jen opakování něčeho, co dobře znáte, tak si můžete třeba zapamatovat, že výparu vody se cizím slovem říká evaporace. Voda se vypařuje i z rostlin a tomu se zase říká transpirace. A aby to stálo za to, tak celkově se vypařování vody z neživé a živé přírody říká evapotranspirace.
Ale vraťme se k vodní páře, tedy k tomu, co si z vodních ploch ukradlo slunce. Vodní pára se po ochlazení mění opět v kapičky vody – ty do sebe na obloze naráží a vzájemně se spojují ve větší kapky. My je vidíme jako mraky – meteorologové, tedy odborníci na počasí by ovšem řekli – jako oblaky.
A pak přiletí vítr, který oblaky odnese nad pevninu. Zpočátku je ještě vítr drží na nebi, ale když vodní kapky dostatečně ztěžknou, vítr to vzdá a začne pršet. Dešťová voda steče částečně do potoků a řek a jiná se opět vsákne pod zem a tam obohatí podzemní vodu… a všechno to může začít nanovo.
Prostě voda v přírodě stále obíhá, proto se jejímu pohybu říká koloběh. A to si dnes zapište za uši.
