Levák chirurgem? Musel jsem se přeučit, vzpomíná doktorská legenda

Ještě v mladém věku na chirurgickém oddělení okresního typu prakticky založil obor hrudní chirurgie a vylepšil dětskou chirurgii. Podílel se na založení traumacentra a oddělení neurochirurgie. V Pardubicích strávil nepřetržitě 56 let. Operoval víc než 10 000 pacientů. „V paměti utkví operace, které se nezdařily anebo byly velmi obtížné. Ty zdařilé se většinou berou jako samozřejmost. Člověka nejvíc trápí, když se něco z jakýchkoliv důvodů nepovedlo.“

Rytířů je málo

Na Rytíře českého lékařského stavu pasuje úspěšné doktory od roku 1996 Česká lékařská komora. Havlíček je teprve 28. takto oceněnou osobností. „Je to velmi složitý proces, výsledek naprosto nejistý. Nikdy jsem s ničím podobným nepočítal, nikdy jsem nic podobného neočekával. Bylo to pro mě velké překvapení.“

Se svou profesní dráhou už podle svých slov definitivně skončil. Zůstává jenom emeritním přednostou chirurgického oddělení Pardubické nemocnice. „Občas se jenom jdu podívat, jak se jim vede. Jsem rád, pokud jsou úspěšní.“

Předání mouder dalším generacím

Karel Havlíček 25 let učil na střední zdravotnické škole v Pardubicích, 20 let vedl výuku mediků na Lékařské fakultě v Hradci Králové a další řádku let studenty na Univerzitě Pardubice. Letos si Fakulta zdravotnických studií připomíná 15 let od svého vzniku. „Vyučuje se tam ošetřovatelství, ale jsou tam i další směry jako záchranář, rentgenový laborant a jiné specializace.“ 

Mladším kolegům vždy doslova otevíral dveře do světa. „Měli jsme možnost jezdit do USA, přednášet na různých konferencích po celém světě. Kongresy a přednášky patří k práci každého specialisty. Bez vystupování na těchto shromážděních prakticky není možný žádný posun. Týkalo se to i mých lékařů.“

Start v dřevních časech

Havlíček byl levák, s čímž tehdejší chirurgie vůbec nepočítala. „Nejdřív jsem se musel naučit operovat pravou. Levorucí chirurgové už dnes normálně operují, za dob mého mládí tomu tak nebylo.“ Navíc neměl ani správný původ, takže si na studium musel rok počkat. „Taková byla doba,“ konstatuje.

Chirurgie bývala považovaná za velmi prestižní obor a byl o ni velký zájem. „V současné době už není až tak populární. Přednost se většinou dává jiným disciplínám. Medicína se velmi feminizuje. Za dobu těch padesáti roků se chirurgie posunula neskutečným způsobem, a to od klasické k laparoskopické a výhledově k robotizaci.“