To nejcennější

Voda

Voda má chemickou značku H2O, je to tekutina bez barvy a vůně, ale život na Zemi by bez ní nemohl existovat. Vodní obal Země se cizím slovem řekne hydrosféra. Tvoří ho povrchové vody (řeky, jezera, rybníky, vodní nádrže, moře i oceány), zásobárna podzemních vod i voda ve vzduchu (pára, sněhové vločky a déšť).

Přestože voda v mořích a oceánech tvoří 70% celého zemského povrchu, vody je čím dál větší nedostatek. Každý člověk spotřebuje denně průměrně 120 litů vody. Je velmi důležité, abychom se naučili vodou šetřit a správně s ní hospodařit. Začít můžeme třeba hned ráno při čištění zubů, kdy zavřeme kohoutek, aby voda netekla zbytečně. A to si zapište za uši.

Vzduch

Dýchání je výměna plynů, hlavně kyslíku a oxidu uhličitého, mezi organismem a okolím. Obecně říkáme, že dýcháme vzduch. Ten je složen hned z několika plynů – největší část této směsi tvoří dusík, kyslík a také oxid uhličitý. Vzduch ale dotvářejí i další plyny, jako třeba argon, neon či helium. Tato směs plynů tvoří vzdušný obal Země, kterému se říká atmosféra.

Způsobu pohybu, při kterém se živočichové nebo i předměty vznášejí ve vzduchu, říkáme létání. Na rozdíl od člověka spousta živočichů umí létat – ptáci, nejrůznější hmyz. Krátké vzdálenosti překonávají pomocí plachtění také určité druhy ryb a plachtit dovedou dokonce i někteří hlodavci (třeba letuchy). Člověk k pohybu ve vzduchu potřebuje stroje – balóny, vzducholodě, rogalo, kluzák, vrtulník, raketu anebo letadlo

Pohyb na čerstvém vzduchu prospívá našemu zdraví. Vzduch ve městě bohužel moc čerstvý není. Znečišťuje ho hlavně člověk – automobilová doprava, průmysl, spalování uhlí a další lidské činnosti. Ale při takové procházce lesem se zbavíme únavy, ospalosti a dokonce i bolesti hlavy. Dýchání čerstvého vzduchu posiluje naši obranyschopnost, takže viry ani bacily nemají žádnou šanci. A to si zapište za uši.

Země

Země je planeta sluneční soustavy (počítáno od Slunce je třetí v pořadí), někdy se jí říká modrá planeta – je to tím, že víc než 70% povrchu Země zabírají moře a oceány. Nesmíme ale zapomenout na souš, tedy pevnou zem, půdu – a to už jsme u druhého významu slova země (s malým „z“). Půdní obal Země se odborně nazývá pedosféra. Vzniká postupným působením sluníčka, deště, větru a živých organismů na nejsvrchnější část zemské kůry.

Půdu rozdělujeme podle barvy, ale hlavně podle úrodnosti. Nejúrodnější je černozem (na jihu Moravy a také v Polabí), ale obděláváme a zemědělsky využíváme i hnědozem. Zemědělská půda je pro lidstvo velice cenná, díky ní si totiž můžeme vypěstovat spoustu plodin jako například obilí, brambory, zeleninu a ovoce, zkrátka vše důležité pro naši obživu.

Slovo země se také používá pro označení státního území. Naše země se jmenuje Česká republika. Vznikla po rozpadu Československa, ve kterém spolu žili Češi a Slováci. Od 1. ledna 1993, po osamostatnění obou národů, tak existuje Česká a Slovenská republika. A to si zapište za uši.

Sůl

„Tatínku, mám tě ráda jako sůl…“ řekla Maruška svému královskému otci, když se ptal, jak moc ho má jeho dcera ráda. Ale s takovou odpovědí pan král spokojený nebyl. Sůl se mu zdála moc obyčejná. Vy určitě dobře víte, jak to v pohádce Boženy Němcové Sůl nad zlato bylo dál. Pan král poznal, že sůl je pro nás nepostradatelná.

Ale kde se vlastně bere sůl? Máme ji sice všichni doma v kuchyni, ale do naší slánky se musí nějak dostat. V pohádce sůl nad zlato měli bezednou slánku, ze které sůl nikdy neubývala.
V nepohádkovém světě má sůl chemickou značku NaCl. A sůl kamennou – tak se česky jmenuje tento bílý, někdy našedlý či dokonce nafialovělý minerál – získáváme třemi způsoby.

Asi nejdražší je těžba soli pomocí těžké techniky, sůl se ze solného dolu vytěží podobně jako uhlí. Další možností je takový důl, ložisko soli, zaplavit vodou. Sůl se v ní rozpustí a pak je nutné tento hodně slaný roztok odčerpat a odpařit. A zůstane nám sůl. Podobně se sůl získává i z mořské vody. Ve speciálních nádržích se mořská voda tak dlouho odpařuje, až na dně zůstane sůl. Po vyčištění se sůl dostane až k nám na stůl.

Lidské tělo, aby správně fungovalo, se bez soli neobejde. V běžné potravě je soli dostatek, a proto není potřeba jídlo přisolovat. Sůl je důležitá také pro zvířata, ale i chemický průmysl. Je součástí léků, kosmetiky, ... A možná jste navštívili i solnou jeskyni, která má dobré účinky na naše zdraví.

Sůl se přidává i do sladkých pokrmů. Malá špetka soli podporuje sladkou chuť a tak nemusíme do těsta dávat velké množství cukru. Zkrátka – bez soli to nejde a opravdu platí, že sůl je nad zlato. A to si zapište za uši.

Státní hymna

Věřím, že melodii České státní hymny všichni znáte. Je to píseň, která se hraje při opravdu slavnostních příležitostech a u které by se mělo stát. Ale vždycky to hymna nebyla. Nejdřív to byla písnička, ke které napsal slova Josef Kajetán Tyl do představení Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Hudbu k ní složil František Škroup a lidé ji poprvé slyšeli krátce před vánocemi v roce 1834. V představení ji zazpíval herec, který hrál slepého houslistu.

A protože to byla písnička, která se všem moc líbila, vybrali si ji lidé v roce 1918 za první část hymny nově vzniklého Československého státu. Dnes je to hymna České republiky. Možná je ale potřeba si některá slova naší hymny trochu vysvětlit. Zpívá se v ní Kde domov můj, kde domov můj, voda hučí po lučinách. Tomu nejspíš rozumíte, lučiny jsou prostě louky. Pak ale písnička pokračuje – Bory šumí po skalinách. Víte, co jsou to bory? Bory jsou borové lesy nebo-li lesy, ve kterých rostou jehličnaté stromy – borovice lesní. Zákeřně se může v české hymně tvářit také slovo skví se. Když se něco skví, tak to vyniká, vystavuje se všem na odiv. V případě písně kde domov můj se v sadě skví z jara květ. Autor obdivuje krásu rozkvetlých stromů v ovocných sadech. A zdá se mu to jako zemský ráj.

Tak se snažme, aby taková zůstala a abychom na ni mohli být všichni i nadále hrdí. Stejně jako na písničku Kde domov můj, která se stala naší hymnou a u které se vždycky stojí. A to si dnes taky zapište za uši.