Novodobé olympijské hry
Už víme, že olympijské hry se jmenují olympijské proto, že se poprvé konaly před dávnými časy v Řecku, ve městě, které se jmenovalo Olympie. A také víme, že těm současným olympijským hrám se říká novodobé.
Olympijské hry, tak jak je známe v současné době, jsou vlastně už také docela staré. Těch prvních – letních, které se konaly v roce 1896 v Athénách se mohl zúčastnit třeba i váš praprapradědeček. Pokud se jedná o prapraprababičky, tak ty se tam mohly jet podívat jen jako divačky, protože na prvních hrách soutěžili výhradně muži.
Soutěžilo se ve 43 disciplínách. O medaile se bojovalo v atletice, gymnastice, plavání, šermu, cyklistice, ve vzpírání a řeckořímském zápase. Jednou z disciplín byl dokonce šplh na laně.
Na tom, že se lidé vrátili ke starověké tradici olympijských her, má zásluhu i jeden Čech. Jmenoval se Jiří Stanislav Guth-Jarkovský a byl jedním z těch, kteří společně s francouzským baronem Pierrem de Coubertinem založili první Mezinárodní olympijský výbor.
Zimní olympijské hry jsou o něco málo mladší. Ty první se konaly v Chamonix – to je městečko ve Francii pod nejvyšší horou Alp – Mont Blankem. Letos to bylo už 90 let.
Tyhle olympijské hry měly i svoje velké příběhy. Tak například představte si, že závod v běhu na lyžích na 50 kilometrů se konal téměř ve sněhové bouři, trať byla namrzlá a venku 17 stupňů pod nulou. Závodníci Spojených států amerických a Velké Británie dokonce vůbec nenastoupili a 12 dalších závod nedojelo.
Tipli byste si, kdo vyhrál? No jasně, byli to drsní seveřané. První čtyři místa obsadili závodníci z Norska.
Nicméně, vy si pamatujte, že není důležité zvítězit, ale bojovat. A toto Coubertinovo olympijské heslo si dnes zapište za uši.
