Pardubice se do svobody probouzely celkem rychle. Prahu mají za rohem

„Mně bylo tenkrát 18. Byl jsem studentem čtvrtého ročníku pardubického gymnázia na Dašické ulici. Podporovali jsme stávkující studenty a divadelníky, kteří v Praze začali demonstrovat,“ vzpomíná na rok 1989 jednatel Klubu přátel Pardubicka Jan Řeháček.

Průvod bez křiku

Pardubicemi se tenkrát dokonce vydal průvod studentů, kteří nesměli vykřikovat žádná hesla. „Kráčeli jsme tedy jenom s potleskem, vlaječkami a pochodovali jsme na tehdejší Leninovo náměstí, dnešní náměstí Československých legií. Tam jsme předali petici vysokoškolákům. Až později jsme se dozvěděli, že na sousedním gymnáziu měla Státní bezpečnost svou pozorovatelnu. Sledovala přípravy průvodu. Naštěstí se to obešlo bez konfliktů.“

Generální stávka v Pardubicích 27.11.1989 |foto: Evžen Báchor

Z oficiálních sdělovacích prostředků se toho lidé moc nedozvěděli. „Pardubice ale měly už tenkrát výhodu v profesionálním divadelním souboru, ve vysoké škole. Navíc to je město z Prahy docela dobře dostupné. Už v pondělí 20. listopadu ráno se sešli disidenti v divadle, kde se ustavilo místní Občanské fórum. Večerní představení se nehrálo, v divadle se besedovalo. Rostly i různé ekologické aktivity,“ říká Řeháček.

Pardubický Samet

Klub přátel Pardubicka připravil u příležitosti kulatého výročí speciální projekt. Jeho součástí je beseda s pamětníky, ale i nová publikace a web. „Čtenáři si budou moci kdykoliv vzpomínky připomenout. Jsou tam fotografie, lokální události listopadu a prosince den po dni. Nechybí řada dobových prohlášení, ukázek z místního tisku, kreslených vtipů z výloh obchodů. Knihu jsme vytvářeli s Veronikou Skaleckou.“

Protože 30 let není až tak vzdálenou dobou, žije poměrně hodně pamětníků tehdejších událostí. „Při přípravách jsme tedy nebyli odkázaní jenom na archivní prameny. Docela dost věcí ale zůstává neprozkoumaných jako třeba iniciativy vzniklé v jednotlivých podnicích,“ naznačuje Jan Řeháček, kde dál bádat.