Přepis: Jak to vidí David Mareček – 21. 10. 2022

22. říjen 2022

Hostem byl ředitel České filharmonie David Mareček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je půl deváté, příjemný den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Zdravím vás do Lucemburku, dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V následujících minutách se společně ohlédneme za prvními koncerty podzimního turné, které je v plném proudu. Připomeneme české stopy v zahraničí. Neujde nám ani jeden uměleckých přestup či brzký nástup roku. Hovořit budeme také o nové adrese pro jednu ojedinělou knihovnu. Přeji nerušený poslech. Paříž, Lucemburk, Brusel, Hamburk, Kolín nad Rýnem, Mnichov Essen. Takový je itinerář aktuálního turné České filharmonie pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova, který mimochodem na této pozici zůstane dalších 5 let. Je to turné po nejslavnějších sálech Evropy. Je spjato s českým předsednictvím v Radě Evropské unie. To jste si, pane Marečku, na začátku nové umělecké sezóny nadělili hned vrchol té sezóny zájezdové?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Hlavně my máme radost z toho, že se orchestr dostává do těch opravdu oblíbených sálů, protože stejně jako sportovci mají své oblíbené stadiony, svá oblíbená sportoviště, tak hudebníci mají sály, ve kterých hrají raději než v jiných. A minimálně dva takové vrcholové sály v tomhle směru máme na turné. Jeden tedy už jsme měli, to byla pařížská harmonie, kde orchestr vystoupil hned 2× a tím druhým bude v neděli mě El filharmonii v Hamburku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tam už jste mimochodem vystoupili a měla jsem štěstí být u toho na jaře, co se týče té Labské filharmonie v letošním roce?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano filharmonie, tedy Česká filharmonie vystupuje v Labské filharmonii poměrně často. A to, že tam hudebníci hrají rádi je dáno jednak akustikou toho prostoru, protože ty velké moderní sály, pokud se podaří, pokud jsou dobře udělané, tak mají velmi transparentní akustiku. To znamená, že hudebníci se tam dobře slyší navzájem a i velké dílo s velkým obsazením tam zní nesmírně dobře. A ještě lépe, řekl bych, je to subjektivní názor, ale nejenom můj ale potvrdili jsme si to právě třeba i se Semilem Byčkovem, tak ještě na tom je ta pařížská filharmonie, která má některé detaily udělané tak, aby zvuková zvuk vás v sále obklopoval, takže třeba balkony nejsou přímo připevněny ke zdi, tedy jsou samozřejmě, ale jsou s určitým odstupem. To znamená, že ten prostor je volný a že zvuk může putovat po celém sále a je to na tom znát, protože vás skutečně obklopí zcela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nedá mi nezeptat se, pane Marečku, ale nevím, jestli ze své pozice na to vůbec můžete odpovědět jako generální ředitel prestižního orchestru, co je takovým strašákem, v uvozovkách nebo bez nich, co se týče právě té akustiky, kde ne moc rády orchestry vystupují, ale pochopím.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, můžete se zeptat taky /souzvuk zvuků/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, nám se něco spustilo, omlouvám se.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, teď se slyšíme dobře?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Výborně.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Jeden, jeden z těch strašáků je příliš suchá akustika, to si mohou posluchači představit v podstatě jako kinosál. Sály, které jsou plné koberců nebo jiných textilií. Sály, které jsou právě udělané na to, aby v nich zvuk se moc nenesl tak tam, když se ocitne muzikant s akustickým nástrojem, tak to je opravdu strašné, protože když zahrajete a ten zvuk v podstatě okamžitě umírá, není to jenom nějaká abstraktní představa. Ale skutečně jsme to zažili kdysi dávno ještě s Jiřím Bělohlávkem na jednom orientálním turné, kde se hrálo v hotelu, který měl obrovský koncertní sál, vlastně běžný sál, tak jak jsme na něho zvyklí, ale byl právě plný těžkých závěsů a koberců, tak to je jeden strašák. No a druhý strašák přirozeně je ten opačný. To je většinou v kostele, protože často se ty duchovní skladby hrávají v kostele, v katedrále a tam zase bývá velmi dlouhý dozvuk, a to je samozřejmě problém, protože při jakémkoliv rychlejším hudebním pohybu, při jakémkoliv rychlejším tempu se ten zvuk slévá a těžko se v něm orientuje i muzikantům samotným, nemluvě o posluchačích. Takže to je to, čeho se většinou nejenom orchestry ale i další hudební seskupení bojí. Naštěstí nás na tom probíhajícím turné nic takového nečeká. Všechny sály, kde vystupujeme, tak jsou akusticky velmi příjemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Má podle vás na složení a možná i chování publika vliv právě ta architektura, možná můžeme se zastavit u velmi zajímavé budovy pařížské filharmonie, vlastně relativně nová, pokud se nepletu, vznikla v době, ve stejném období jako Labská filharmonie.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, je to tak, jsou to dva nové sály evropské a vliv umístění toho sálu a architektury je zcela patrný. V Paříži se dlouho diskutovalo o tom, kde postavit nový sál a když padlo rozhodnutí postavit ho v /nesrozumitelné/. Dodávám jenom pro posluchače, kteří nebyli Paříži, nebo nejsou obeznámeni s tím umístěním, že to je v podstatě na okraji města. Tak to byl velký šok, protože konzervativní posluchači byli zvyklí chodit do /nesrozumitelné/, tedy jak název napovídá, je blízko centra a stejně, stejně tak sál /nesrozumitelné/, který byl takovou tradiční destinací orchestrálních koncertů, tak je také v centru. No a stalo se to, že do nové filharmonie, kterou navrhl slavný arch. Jean Nouvelle někteří z těch konzervativních posluchačů nepřežili, protože jim jednak vadilo, že ta budova je z venku velmi moderní, dá se to ne samozřejmě najít ty fotografie. Je to taková šedo stříbřitá budova s takovým reliéfem nebo s ornamenty na sobě. A tak jim vadilo tedy ta budova samotná ale i to, že je to daleko, že budou muset tak daleko za hudbou dojíždět. Ale paradoxně to mělo na složení publika pozitivní vliv, protože vedení filharmonie, jak to bývalé tak současné, tedy vedení sálu říká, že publikum se díky tomu omladilo částečně a mohu to potvrdit i z těch dvou koncertů, které filharmonie měla a to je jak ze složení publika, tak z jeho reakcí, protože to byly reakce, které byste čekali spíš na rockovém koncertu než na koncertu klasické hudby. Tedy myslím ty reakce o provedení, jak byly srdečné a jak byly hlučné, ale pravda je, že jakýkoliv koncert nového koncertního sálu s sebou nese nejenom třeba dobré podmínky pro hudebníky, ale je to i určitá sociální sonda a to, kde ten sál je a jak ten sál vypadá, má vliv na to, kdo do něho, kdo do něho chodí. A v Paříži se povedlo od začátků i složení programu v tom sále takové, že to je skutečně sál demokratický, že tam jsou koncerty pro skutečné znalce. Jsou tam přirozeně převážně koncerty klasické hudby, ale je tam také jazz, je tam World Music, je tam spousta další hudebních žánrů a mohou tam vystupovat zdaleka ne jen profesionální orchestry nebo profesionální seskupení, ale taky třeba amatérské sbory, dětské soubory a tak si na ten sál mohou přeneseně řečeno, sáhnout nejenom profesionální, ale i amatérští hudebníci a díky tomu je tam plno, jak v tom smyslu náplně hudební, tak v tom smyslu posluchačském. Je tam plno skutečně po celý rok, takže to se ve Francii podařilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče Paříže, tak jedna odbočka od hudby k jinému žánru k literatuře. Česká stopa ale zůstane, po letech příprav a odkladů se pařížská knihovna spisovatele Milana Kundery přestěhovala do Brna. Jsou to tisícovky knih, autorských i sesbíraných děl včetně dvou obrazů. Ono vlastně mohly se stěhovat i třeba noty, pokud by se Milan Kundera nestal spisovatelem ale skladatelem, protože v mládí více inklinoval k hudbě. Ostatně narodil se do rodiny významného hudebního pedagoga, klavíristy i rektora JAMU Ludvíka Kundery.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to pravda a ten Kunderův tedy vztah Milana Kundery k hudbě je patrný i z jeho knih. Já mám teď na mysli takovou tenkou knížku o Janáčkovi, která navzdory svému malému rozsahu, tak pro hudebníky a zase to není jenom názor můj, ale mluvil jsem o tom s řadou profesionálních muzikantů, tak je to jeden z nejlepších vhledů do Janáčka právě proto, že se nejedná o čistě muzikologickou nebo vůbec ne o muzikologickou publikaci, ale, že to je umělecký literární vhled do povahy, podstaty Janáčkova díla. Takže nedivil bych se tomu, kdyby skutečně mezi těmi tisícovkami knih byly i nějaké noty. Určitě tam budou knihy o hudbě. A je to, řekl bych nesmírně stateční čin, takhle tu knihovnu přesunout, protože Věra Kunderová i v rozhovoru, který k tomu dávala, tak říkala, že to je smutné vlastně takhle za života takové celoživotní ne dílo ale odkaz to, co všechno je v té v knihovně otištěno, tak ještě za života i vlastně z toho bytu pařížského přemístit pryč. Ale je to, řekl bych pro Milana Kunderu příznačné, protože tak jako byl vždycky velmi pečlivý a je pečlivý k textům svým. Koneckonců, když začal psát ve francouzštině, tak vždycky dbal na to, aby ten francouzský text byl skutečně textem originální, ne tedy pouhým překladem a stejně tak tím, že bude Věra Kunderová dohlížet na přesunutí té knihovny a doufejme i na její otevření, zpřístupnění v Brně, kde se to má udít na konci února nebo na přelomu února a března. Takže díky tomu ta knihovna skutečně bude v té formě, v té podobě tak, jak by měla být ukazována. To znamená tak jak původně vypadala a je na tom hezkém přirozeně i to, že se vrací vlastně domů a že bude k dispozici tedy českým čtenářům a českým badatelům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vím, že jste momentálně v Lucemburku ještě chvíli, než se přesunete vlakem do Bruselu, kde Česká filharmonie hraje. Možná, kdybyste byl, pane Marečku, ještě v Paříži a podíval se do nějakého knihkupectví, tak vy byste nejspíš narazil na jednu některou z knih pana Kundery. Jenom připomenu, už jste se zmínil také o rozhovoru pro Český rozhlas, tak v jiném také bývalý ministr kultury Jacques Lang řekl, že Milan Kundera je ve Francii dodnes čtený a velmi obdivovaný.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to tak. Milan Kundera je tady čtený a obdivovaný a když projdete Latinskou čtvrť, kde mnoho takových knihkupectví je, tak skutečně ty knihy tam jsou. A jeho jméno jsme slyšeli i po druhém, vlastně pardon po prvním koncertu České filharmonie v Paříži, protože /nesrozumitelné/ slavný francouzský violoncellista, který s námi vystoupil v Haydnově na jazzovém koncertu, tak tam získal, po tom koncertě mu byl udělen řád umění a literatury a udělovala mu ji, udělovala mu jej bývalá ministryně kultury /nesrozumitelné/, která byla ministryní už za prezidenta Macrona a předtím ještě ve dvou Fialových vláda za prezidenta Sarkozyho. A ta přirozeně tady tento kulturní odkaz nebo tento kulturní atribut zmínila, protože tam několikrát v té její řeči byla vyzdvihována i Česká filharmonie se sedmičkovém a česká kultura. Vůbec to byl hezký, byla to hezká studie toho, jaká politik, když je dobrým rétorem, tak jak může dobře zapůsobit, protože to byla řeč, která měla obsah vynikající, mluvila o činnosti /nesrozumitelné/, za kterou tu cenu, za kterou ten řád dostal. A uvědomil jsem si na tom, jak je důležité, aby umělci a hudebníci přirozeně také a dostáváme se tím zpátky k Milanu Kunderovi k tomu, že se vrací část toho jeho odkazu nebo velmi podstatná část se vrací domů tak, aby umělci dávali to, co jim bylo naděleno zase zpátky. A to je i důvod, proč /nesrozumitelné/ tady ten řád dostal, protože kromě své koncertní činnosti po celém světě také se stará o mladé začínající umělce, shání peníze na stipendia pro ně jednak, pro nadaci Louise Vuittona ale také o svoji vlastní nadaci, která podporuje nadané nejenom francouzské umělce a za covidu také hrál na koncertech venkovních po celé Francii. A paní /nesrozumitelné/ v té řeči tedy velmi často zmiňován a kladla důraz právě na to, co /nesrozumitelné/ udělal pro svoji zemi nejenom v té umělecké části své činnosti, ale právě v tom, co vrací zpátky a to mají tedy s Milanem Kunderou minimálně v tomhle bodě společné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte názory i vyprávění generálního ředitele Davida Marečka, generálního ředitele České filharmonie, dnes večer vystoupíte po 13 letech v Bruselu v programu najdeme jak českou stopu Mahlerovu sedmou taky Šostakovičovu jedenáctou symfonii, ve které jak on sám popsal. Chtěl poukázat na jistou opakovatelnost v situaci a jednání lidí v ruských dějinách. Tak řekla bych, pane Marečku, že v kontextu války na Ukrajině, kterou Rusko napadlo před bezmála osmi měsíci, je to navýsost aktuální.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to navýsost aktuální a navýsost působivé. Ta symfonie má podtitul 1905 a odkazuje na krvavě potlačené petrohradské povstání, ale napsána byla v roce 1957. A to bylo rok po tom, kdy byla velmi krvavě ukončena revoluce v Maďarsku v roce 1956. A Šostakovič využívá toho, že hudba tedy nemusí být nutně podložena textem, a když si tu symfonii poslechnete, tak atmosféra stísněnosti je v ní všudypřítomná od začátku až do konce. A mohu-li soudit z dosavadních reakcí posluchačů právě v Paříži, tak ta hudba je v téhle době a v dějinném kontextu, ve kterém se nacházíme, je velmi aktuální. Byť musím trochu s lítostí říct, že když jsme ji plánovali na turné, tak jsme ještě vůbec netušili, že takhle aktuální bude, protože ty programy se dávají dohromady 3-4 roky předem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
My už víme, že od září 2025 se novým hudebním ředitelem královské opery v /nesrozumitelné/ stane světově uznávaný dirigent Čech Jakub Hrůša. Na této pozici byl předním jako jediný Čech v padesátých letech minulého století krátce Rafael Kubelík. Tak to bychom mohli nastat, nazvat nástup roku, pane Marečku /nesrozumitelné/.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Určitě je to, určitě je to nástup roku, když sem mě na to kolegové novináři ptali, když ta zpráva byla zveřejněna, k čemu by se to dalo přirovnat. Tak jsem říkal, že to je jako kdyby český trenér usedl na lavičku Realu Madrid, ale můžete si tam nebo mohou si tam posluchači dosadit jakýkoliv jiný z těch velkých oblíbených fotbalových klubů. Je to skutečně velká věc nejenom proto, že půjde teprve tedy o druhého českého dirigenta. Navíc to není vůbec samozřejmost u takového operního domu, že by ho český dirigent mohl vést. Ale je to právě proto, že Covent Garden, tedy královská opera londýnská je objektivně jedním z pěti nejvýznamnějších operních domů na světě. Je to veliká instituce úctyhodná s tradicí konzervativní, protože Jakub Hrůša bude teprve sedmým hudebním šéfem od počátku fungování tedy od roku 1946. A je to operní dům, který si bez nadsázky může vybírat dirigenty z celého světa, pokud někdo mezi posluchači je operním fanouškem, tak možná zaznamenal spekulace, které se rojily kolem nástupce Antonia Papána a které mířily úplně jinam. Mířily na slavné italské dirigenty, britské dirigenty, ale to jmenování Jakuba Hrůši zároveň není překvapením, protože jeho kariéra mezinárodní má ty nejvyšší parametry. A v případě Covent Garden on byl jednoznačnou volbou orchestru, protože tady provedl Wagnerova Lohengrina s velkým úspěchem. Předtím také Bizetovu Carmen, ale ten Lohengrin, který proběhl na jaře, byl myslím tím posledním impulsem, kdy orchestr se jednoznačně přiklonil k tomu, aby jejich šéfem byl právě Jakub Hrůša. No a vedení opery po tom po tom stvrdilo. Takže nástup roku to rozhodně je a doufejme, že ta česká stopa bude zářit takhle v Londýně dlouho a úspěšně a že také přinese do Londýna českou hudbu, protože když čteme komentáře na serverech především britských, tak řada recenzentů právě doufá, že s Jakubem Hruškou přijde do Londýna i více české opery a mají na mysli a jsme zase zpátky v Brně a u Kundery, mají na mysli především opery Leoše Janáčka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teď tedy ve Velké Británii všemu vévodí rezignace premiérky Liz Trussové. No, co by za to dali v Downing Street 10, pane Marečku, kdyby tam ti premiéři zůstávali tak dlouho jako třeba Antonio Papano, který pokud se nepletu, byl a pořád ještě je v pozici vlastně hudebního ředitele královské opery 22 sezón.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to, je to dlouhé působení, ale ve světě klasické hudby právě tady ty dlouhé éry přinášejí vynikající výsledky, protože když chcete zanechat nějaký hlubší otisk u orchestru operního domu tam, kde, jak už jsem říkal, to plánování je dlouhodobé, tak skutečně musíte tam zůstat minimálně 5 let, 10 a více let. Ale Papano a já bude myslím zpětně nazírána jako jedna z těch významných a je to také jeden z důvodů, proč těch uměleckých šéfů bylo teprve 7.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ta kontinuita je naprosto klíčová. Antonio Papano ten přijal vlastně místo šéfdirigenta u londýnského symfonického orchestru po /nesrozumitelné/, který zase odchází k symfonickému orchestru bavorského rozhlasu. To bude mít blízko do Prahy a my už víme, že vlastně vystoupí tady u příležitosti 17. listopadu na koncertu pro svobodu demokracii společně se svojí manželkou mezzosopranistkou Češkou Magdalenou Koženou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, bude to mít blízko do Prahy nejenom toho 17. listopadu ale /nesrozumitelné/ řekl a Magdalena Kožená jsou rezidenčními umělci této sezóny České filharmonie a máme z toho radost ze dvou důvodů. Jednak, když dneska několikrát jsem zmiňoval tu českou stopu a návrat toho nejlepšího, co Česká republika světu dala, návrat domů. Tak rozhodně jak ty opakované návraty Magdaleny Kožené, s níž během tří programů natočíme CD, tak ty její návraty takhle vnímány jsou. A zase, když se ještě krátce vrátím ke /nesrozumitelné/, tak to není jenom o té stránce hudební, byť právě koncerty jsou tím klíčovým zážitkem, na který se posluchači těší. Ale Magdalena Kožená stejně jako její muž /nesrozumitelné/ se starají jednak o hudební dorost, dělají hodně aktivit pro mladé umělce. Ale starají se taky o to, aby hudba byla přístupná skutečně každému /nesrozumitelné/ řekl kdysi vytvořil ještě v Berlíně významný taneční projekt, který byl pro děti ze škol a často i z vyloučených lokalit a stejným směrem se ubírají kroky Magdaleny Kožené, která se svým nadačním fondem dlouhodobě podporuje základní umělecké školy, ale daleko víc se chce teď zaměřit na inkluzi. Tedy na to, aby hudba byla přístupná dětem, které k ní z různého důvodu nemohou. A ty důvody mohou být finanční. Může to být zároveň nějaký handicap. Může to být skutečně cokoliv a její snahou tedy je, aby ty bariéry se podařilo překonat, a aby k hudbě se dostalo co nejvíc lidí, co nejvíce mladých lidí, kteří o to mají zájem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká David Mareček, generální ředitel české filharmonie. Děkuji za váš čas, za vaše postřehy a přeji vám i kolegům samozřejmě i nadále úspěšné turné a vděčné publikum. Mějte se hezky, na slyšenou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Děkujeme a vám i posluchačům domů hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.