Proč se uličníkům a výtržníkům někdy říká grázlové?
Když se o někom řekne, že je grázl, není to žádná pochvala.
Takhle se říká hodně zlobivým lidem. Třeba těm co čmárají po stěnách, ničí vybavení vlaků, kopou do odpadkových košů, až je vysypou, nebo dělají jiné hloupé věci, jen pro svoji potěchu. O takových lidech si řekneme, „to jsou ale grázlové“.
Možná ale nevíte, že Grázl bylo jméno skutečného člověka. Vlastně dvou lidí – táty a syna. Ani jeden z nich nežil zrovna čestně. Byli to loupežníci, kteří okrádali slušné a většinou ani ne moc bohaté lidi. Pro trochu čistého oblečení a pár mincí, dokázali chudáka člověka svázat a zbít.
Ale na každého jednou dojde. A tak i Jan Jiří grázl německy psáno Johann Gregor Grassl a jeho otec Tomáš Grázl nežili šťastně a spokojeně až do smrti. Tomáš byl zatčen, souzen a odsouzen k doživotnímu vězení do jednoho z nejtvrdších vězení té doby – na Špilberk v Brně.
Jeho syna Jana chytli o několik let později a ten byl dokonce za svoje zločiny odsouzen k smrti.
Zůstalo po nich jen jméno Grázl, o které by ale kvůli jejich pověsti neměl nikdo z vás stát.
A to si prosím zapište za uši.
