Tatrmani, 15. část: Vodnické školení II.

Tatrmani, 15. část
VODNICKÉ ŠKOLENÍ II.

V malém přednáškovém sále v Barakudově hotelu Poseidon pokračuje druhým dnem vodnické školení, které vede docent Michael Mokránek, kandidát vodnických věd.

„Dnes si povíme něco o vyrrrážení duší z těla, což je mnohem moderrrnější metoda získávání duší než jejich vymáhání z tonoucích a jejich následné uskladňování v hrrrníčcích s pokličkou. Může se totiž prrrovádět i – na souši! Kdo se chce ovšem věnovat starrrožitnostem – nikdo mu nebrrrání,“ s neskrývaným opovržením zdvihne ruce nad hlavu docent Mokránek. „Ale pokrrrok je pokrrrok.“

Publikum s vykulenýma očima jeví opravdový zájem.
„Najde se tu figurrrant?“ rozhlíží se docent po svých posluchačích s výzvou v očích.
„A to je co?“ nechápe Helmut. „Máme tu jen hydrant…“
„Potfebuji dobrrrovolníka, na kterém ukážu vyrrrážení duší,“ lačně se domáhá oběti docent.

Publikum už zase vykazuje chuť zalézt pod lavice. Docent si však zkušeným hmatem vytáhne k smrti vyděšeného Helmuta, který se, bohužel pro něj, svou otázkou zviditelnil.
„Prrroboha, vy crrrčíte?“ všimne si docent zvětšující se louže pod Helmutem. „Ha ha ha,“ chrochtá pobaveně a plácá se do stehen, „začátečnická nezkušenost. Vodník vodníka pfece neutopí. A tak ani vodník z vodníka nevyrrrazí duši! Ha ha ha!“
Helmutovi se očividně uleví.
„Dejte mi rrránu…“

Tomuto příkazu svalovec Helmut naprosto přesně rozumí a ani nenechá docenta domluvit a rovnou mu vrazí pěstí do nosu. Omráčený docent se snaží postavit na nohy, ale smeká se mu to v louži, která zůstala po Helmutovi na zemi. Valí oči a špulí pusu do O.
Helmut si jako zázrakem vzpomene na předchozí lekci a také na svého školitele špulí pusu a velice předpisově střídá malé a velké O. Ostatní vodníci se šprťounsky přidají.
Berta jako první pochopí, že nejde o tajné znamení vodníka vodníkovi ani o pozdrav, ale že to je tísňové volání. Vrhne se k docentovi, sebere mu zelenou placatku, rychle ji otevře a dá mu cucnout. Docent Mokránek je okamžitě fit.

„Kolego, chtěl jsem fíct – dejte mi rrránu…“
Helmut na tak jasně sdělený příkaz ani podruhé nezaváhá s akcí. Ani Berta není zaskočená a znova nacpe docentovi do pusy jeho placatou rybí láhev.
„Pfejdeme rrradši rrrovnou k sprrrávně prrrovedené technice,“ rezignuje přece jenom ještě trochu otřesený docent a pro jistotu o krok ustoupí od Helmuta. Obrátí se k Bertě. „Když už vás tu mám…“

„Bertičku nikdo mlátit nebude,“ nenechá docenta domluvit Fanouš a táhne svoji Bertu zpátky do lavice.
„Dobrrrá,“ podívá se docent Mokránek na trpělivě stojícího Helmuta, „ale vyměníme si rrrole.“ A aby nebylo pochyb, dodá střelhbitě: „Úderrry budu pfedvádět já.“
Vodníci hledí v napjatém očekávání.

„K oběti pfistoupíme z boku nebo zezadu a prrrovedeme úderrr plochou dlaní mezi lopatky. Z pohledu laika to vypadá jako pfátelské žďuchnutí, že? Ha ha ha!“ docent je ve svém živlu, Helmut se po úderu jen lehce ošije. „Ale…“ Docent Mokránek zvolí dramatický tón: „Ale pak? Pak pfijde to nejdůležitější – zachycení a trrransporrrt duše. Co k tomu potfebujete?“

Docent už ani posluchače nevnímá, dostává se do transu. Z kapes saka vytahuje názorné pomůcky. Počíná si jako kouzelník nebo ostřílená hvězda teleshopingu.
„Tuto dušolapku – tento orrriginální brrrčálově zelený neprrropustný pytlík neboli tfi funkce v jednom!“ Docent ukazuje tři vztyčené prsty na všechny strany, jako by měl přinejmenším stohlavé publikum. „Napfíklad pfi nasazení na hlavu oběti slouží k její dezorrrientaci – a…“ docent udělá dramatickou pauzu, „a pfedevším – k následnému lapení i trrransporrrtu duše! Nechte kolovat,“ vrátí se na chvíli do reality, vzpamatuje se a pustí do oběhu několik vzorků.

Vodníci zvědavě zkoumají ostře zelené dušolapky.
„Nemáte-li po rrruce tuto orrriginální pomůcku, vystačí k uschování duše v pfípadě nouze i starrrý dobrrrý mikrrrotenový sáček. Ale co dál? Co dál s lapenou duší? No?“ napíná zvědavost auditoria docent. „Odešlete ji k nám do laborrratofe a na dobírrrku vám pfijde tento moderrrní uskladňovač a zárrroveň i vdechátorrr duše.“
Zcela ohromení diváci zírají na ten zázrak vodnické techniky. Docent v ruce třímá veliký barevný sprej.

„Úplným vyprrrázdněním vdechátorrrového sprrreje vrrrátíte duši zpátky do jakéhokoli – opakuji ja-ké-ho-ko-li bezduchého těla. A nebo – jedním krrrátkým vstfíknutím – na urrrčitý čas prrropůjčíte obyčejnému smrrrtelníkovi vlastnosti uskladněné cizí duše. Někteří lidé z toho mají docela slušný byznys. Což prrro nás hastrrrmany je naprrrosto nezajímavá a okrrrajová záležitost,“ s opovržením dodá docent. „A teď pozorrr! Spojíme celý prrroces úderrru a lapení duše.“

Docent Mokránek udeří svého trpělivého figuranta Helmuta do zad a před jeho pusou provede pomyslné chycení duše.
„Úderrrr a chňap! Úderrr a chňap! A všichni! Úderrr a chňap!!!“
Vodníkům tato část přednášky připadá nejzábavnější. Navzájem se s gustem bouchají do zad a chňapají do vzduchu po pomyslných dušičkách.
A docent Mokránek radostně šplouchá, jako když voda teče do výlevky.