Tatrmani, 19. část: Bazén

Tatrmani, 19. část
BAZÉN

„Á dva tři! Á dva tři!“ huláká Helmut na účastníky kurzu plavání a svalnatá hruď se mu dme s každým výkřikem.
Téměř všechny přítomné ženy ho obdivně pozorují a on si je toho očividně vědom.
Okolo hotelového bazénu probíhá nácvik temp na suchu. Všichni sedí na karimatkách a snaží se napodobovat Helmuta, který jim naznačuje, jak se plavou prsa.
„Á dva tři! Předklon – výdech! Nádech – zaber! Abysem tak řekl: Těžko na cvičišti – lehko na bojišti! To jen abysme si rozuměli!“

Květuše Fialová, bývalá učitelka jazyka českého, nakrčí nos, jako by cítila něco opravdu ohavného. „A-by-sem to přežila…“
„Á dva tři! Á dva tři!“ opakuje tenkým hláskem kulatá Ofélie Konvalinková, která se tak tak předkloní, ale ve tváři má zarputilý výraz.
Honza předstírá snahu. Co mu taky zbývá, když předstírá, že neumí plavat, aby ho v kurzu nechali. Také jeho babička ve staromódních květovaných nohavičkových plavkách se pilně snaží, ačkoli bolestně stáhne obličej při každém Helmutově nespisovném výrazu.
„A teď si vás od Helmuta přeberu já, plaváčci,“ švitoří Pamela. „A‘ propopopo – trocha teorie nikoho nezabije, abych parafázovala klasika… hi hi hi…“

„A‘ propos parafrrrázovala… Tohle je nad moje síly, pánové. Budu to tady mít opravdu těžké,“ běduje babička Květuše a vypadá, že to myslí vážně.
Pamela zaslechne její poslední větu a vstřícně se usměje.
„Ale jděte, paní Fialová, na plavání není ve skutečnosti vůbec nic těžkého. Vy to určitě dokážete. Ostatně vy všichni jste mě mile překvapili. Původně jsem si myslela, že pro mě budete takovým dunajským darem, ale jsem z vás celá fér plej, jak vám to jde…“
„Nejspíš per plex, že jo, babi?“ obrátí se Honza na babičku, která dramaticky předstírá mdloby.

„Plaváčci, věnujte mi, prosím, všichni pozornost,“ žádá celkem zbytečně Pamela, protože ji všichni sledují v němém úžasu, někteří dokonce i s bezmezným obdivem. „Jak už jsem řekla, pustíme se do teorie.“
Pamela nasadí profesionální výraz lektorky a mechanicky drmolí výklad. Je zvláštní, že cizí slova v perfektně naučených poučkách nekomolí, což je zejména pro babičku Květu veliká úleva. Je ovšem zřejmé, že Pamele smysl některých vět uniká, ale ji to očividně ani trochu netrápí.

„Plavání patří mezi cyklické lokomoční pohybové aktivity. Vznikají při něm hydrodynamické síly, které dělíme na hnací a brzdící. Důležitý je Ef iks, tedy odpor prostředí skládající se ze tří částí. Jsou to…“
„Třecí odpor, tvarový odpor, vlnový odpor…“ zašeptá s Pamelou jednohlasně Luděk Dvořák.
„Ef dé, tedy tvarový odpor, brání pohybu plavce. Vzniká z rozdílu tlaků působící na přední či zadní obtékanou část plavcova těla.“ Pamela vše názorně ukazuje na svém červeně oplavkovaném těle. „Závisí na tvaru přední strany těla, tedy strany náběhové, a zadní strany, strany odtokové.“

Ofélie Konvalinková v neforemných puntíkatých plavkách trochu posmutněle porovnává své tělo s dokonalými křivkami Pamely. Zato Luděk Dvořák současně s Pamelou téměř nábožně přeříkává slovo od slova.
„Je dokonalá…“ vydechne směrem k Pamele a pokračuje s ní ve společné recitaci.
„Při pohybu plavce na hladině se tvoří vlny a vzniká Ef vé, tedy vlnový odpor. Dále je důležitý Ef ypsilon, tedy hydrodynamický vztlak, který vzniká z rozdílných tlaků na různých stranách tělesa. A pak Ef iks ypsilon, tedy hydrodynamická síla. Jedná se…“

„…o vektorový součet odporu prostředí ef iks a hydrodynamického vztlaku ef ypsilon,“ prosazuje se stále hlasitěji a čím dál tím víc okouzleně Luděk Dvořák.
Teď už i Pamela zaznamenala nebývale připraveného žáka.
„Snahou je vytvořit podmínky, které jsou výhodné pro dosažení velkého impulzu hnacích a malého impulzu brzdících sil,“ čím dál rychleji drmolí Pamela, ale Dvořák, který je z ní úplně paf, stále stačí jejímu tempu.

„Já bych to, s dovolením, dokončila, pane Dvořáku,“ roztomile, přesto důrazně usměrní Pamela Dvořáka. „Indiliduálně.“
„Indiliduálně… Už je to tu zase,“ obrátí oči v sloup babička Květuše.
„Ano, ano. Jistě,“ zvadne Dvořák.
„Promiňte, pane Dvořáku, ale mohla bych ztratit koncentranci. Výhodu mají plavci vysokého vzrůstu, štíhlé postavy, malou plochou průřezu těla a s velkými záběrovými plochami,“ pokračuje Pamela. Ukazuje naučeným gestem na Jakuba a s nepředstíranou koketérií na něj zamrká svými umělými řasami. „Vy nám, Jakube, všem brzo uplavete… hi hi hi…“

Teď už svoji postavu kontroluje a porovnává nejenom Ofélie, ale i většina účastníků kurzu. A Luděk Dvořák po Jakubovi nevraživě loupne pohledem.
Honza položí své chodidlo vedle Jakubova a obdivně hvízdne.
„Tipuju, že tvoje záběrová plocha je nejmíň dvaapadesátka, co? Se máš…“
„Jsem snad yetti?“ žďuchně Jakub přátelsky do Honzy.
„Už jste jetí?“ Pamela se podívá na hodinky. „Ach… promiňte… Máte pravdu, pro dnešek toho bylo na vás až až až. Příště probereme prokluz, jeho délku, záchranu tonoucího a první pomoc,“ zakončí lekci Pamela. „Zejména dýchání z úst do úst… hmmm… hi hi hi…“
„První pomoc!“ zaúpí toužebně Luděk Dvořák.

„A já bysem rád upozornil…“ prosadí se Helmut, „na to, že zítra…“
„Bysem… Další výtečník,“ zpráskne ruce babička Květuše s výrazem člověka, kterému zatloukají hřebík do hlavy.
„… že zítra – už bysme měli jít do vody…“
V očích téměř všech plaveckých učedníků se objeví nefalšované zděšení. Jen Květuše Fialová obrátí oči v sloup, Ofélie si odevzdaně povzdychne a Honza vykřikne radostí.
„Hur…“ včas se zarazí, uvědomí si, že si hraje na neplavce, a zaúpí ze všech nejsilněji. „Pomooooc!“

„Ale koho? Spielberg nebo Cameron? Ti jsou daleko. Navíc mají kolem sebe pořád smečku bodyguardů.“
„Tak zaúkolujeme Barakudu, ať sežene nějaké nové šikovné dušičky tady. Češi jsou přece taky skvělí režiséři. Ne? Třeba… ten… no ten…“ primář se drbe na hlavě, na chvíli dokonce přestane šmodrchat. „Napadá vás někdo, Elektro? Vy se v umění přece vyznáte…“
Primář Somr se zas věnuje uzlíkům a Upírka se s povzdechem zamyslí.

„Na Jemništi teď prý točí Zdenek Troška pohádku. A v Čimelicích Jiří Strach nějaký horor. To není tak daleko, mohli bychom si je tam odlovit. Jen jestli by to už pak na Francla nebylo příliš mnoho talentu…“
„Ále… Tak mu nefouknem všechno. Aspoň nám Troška zbude i pro jiné. Jako na zavolanou. Jako na zavolanou,“ pochvaluje si primář Somr. „Výtečný nápad, Elektro.“