Vesnička doslova jako malovaná. Takové je Uhersko nedaleko Pardubic

18. únor 2024

Obec Uhersko ve východních Čechách se může pochlubit unikátními fasádami, které nikde jinde v takovém množství nenajdete. Zdejší soukromé i obecní domy zdobí sgrafita s lidovými moudrostmi i motivy naší národní historie. Staré jsou už sto let.

Uhersko leží na návrší poblíž železniční trati Choceň–Pardubice, asi 20 kilometrů od krajského města. Jde o velmi starou obec, kterou ve svých dílech zmiňuje i spisovatel Alois Jirásek. Celou řadu místních domů, například Obecní úřad, sokolovnu, bývalé řeznictví či další soukromé objekty, zdobí sgrafita.

Prvním domem, který získal nevšední fasádu, byl dům čp. 32. V něm se totiž v roce 1888 narodil český malíř a grafik, profesor Alois Mudruňka. Navštěvoval pražskou UMPRUM, kde studoval u prof. Dítěte a Maška. Později na škole zastával funkci asistenta pro ornamentální kreslení a jako profesor působil také na Státní keramické škole v Bechyni.

Jeho asi nejznámější prací je vítězný návrh bankovky v hodnotě 20 Kč s portrétem generála M. R. Štefánika a ministra financí A. Rašína, která byla v platnosti v letech 1927 až 1945, takže byla jednou z nejdéle platných bankovek na našem území.

O výzdobu domů prosila obec i sousedé

V roce 1922 Alois Mudruňka vyzdobil sgrafity nejprve svůj rodný dům. Na sloupech brány najdete masarykovské heslo „Nebát se a nekrást“, na zděném oplocení pak barevné sgrafito s nápisem „Sedlák dělal z hnoje chleba a milostpán z chleba hnůj.“ Ornamentální i figurální sgrafita zdobí také štítovou stěnu domu.

Sgrafito u brány rodného domu Aloise Mudruňky

Prosby obce i sousedů o to, aby jim Alois Mudruňka vyzdobil také jejich domy, na sebe nenechaly dlouho čekat. O dva roky později svébytný malíř vytvořil sgrafita na Obecním domě. Ústředním motivem se staly velké postavy českých dějin - Mistr Jan Hus, Jan Žižka a Jan Amos Komenský. Malíř ale také přímo na budově uctil památku místních obětí první světové války, když do omítky vyškrábal jména padlých.

Čtěte také

V roce 1926 si obyvatelé Uherska svépomocí postavili sokolovnu. Tehdy Alois Mudruňka začal pracovat na svém největším projektu v obci. Prací na proškrabování vrchní světlé omítky se účastnilo i mnoho místních lidí, samozřejmě pod vedením mistra Mudruňky.

Vápenná omítka sgrafita nepoškodila

V dalších letech vytvořil prof. Mudruňka barevná sgrafita na domě spolužáka, místního řezníka Horváta, a tak dodnes můžeme číst nápisy: „Copak je to za řezníka s tou dlouhou ocílkou, že on stále pokukuje za tou naší Nanynkou“ anebo „Ta řeznická chasa, to je bože krása“.

Jan Hus na budově Obecního úřadu v Uhersku

Kousek od řeznictví stojí dům, kde bydlela sestra Aloise Mudruňky. Jeho fasádu malíř vyzdobil motivy z románu Babička Boženy Němcové a opatřil nápisem: „Ten nežil, po kom pěkná pověst neostala“.

Za druhé světové války byly vlastenecké projevy na fasádách domů v Uhersku samozřejmě trnem v oku, a tak se musely překrýt vápennou omítkou. Ta byla naštěstí jemná a hladká, takže k větší devastaci sgrafit nedošlo. V letech 1998 až 2007 na jejich restaurování pracoval akademický sochař Čestmír Mudruňka, synovec profesora Aloise Mudruňky.

autor: BRA
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.