Víte, jak se dělá dabing?

Sama začínala v televizních pohádkách, už když jí bylo sedm, a brzy na to ji pozvali i do dabingu. Poprvé ale odcházela s pláčem, protože toho na ni bylo najednou moc.

České znění zahraničních filmů a seriálů se dělá tak, že herec dostane text, kde má u jednotlivých vět a odstavců napsaný číselný kód. Stejná čísla běží i na obrazovce, kde se herci promítá děj filmu. Podle těchto číselných kódů, které připomínají stopky, herec pozná, kdy má začít mluvit. Současně poslouchá ze sluchátek originální znění v původním jazyce, třeba anglicky, německy, ale i třeba i rusky nebo japonsky.

A k tomu všemu je potřeba myslet na herectví a dodat dabované postavě potřebnou pravdivost a herecký výraz.

Ve filmu se herci potkávají přímo na scéně, mluví spolu, hádají se nebo se dokonce i perou. V dabingu je ale každý herec ve studiu sám a případné zvuky rvačky musí udělat taky, aby to vypadalo, že se s někým skutečně pere. Dřív bývalo v dabingovém studiu i víc herců současně a vedli spolu reálný dialog. Dnes už to tak ale většinou není.

Rozita Erbanová má velké zkušenosti i rozhlasovým herectvím. Oproti divadlu nebo filmu je tu jeden podstatný rozdíl, vše se musí vyjádřit jen hlasem a to není jednoduché. Rozitu Erbanovou můžete znát z dětských seriálů nebo četeb na pokračování, ve kterých herec představuje hned několik postav současně.

Je jasné, že před dabingovým či rozhlasovým mikrofonem nemůže účinkovat někdo, kdo třeba ráčkuje nebo trochu šišlá. Dabingové herectví se můžete také učit v různých kurzech nebo workshopech, které Rozita Erbanová vede.

Moderoval Jan Herget.