Víte, že sopky máme i u nás?
O sopce, která chrlí lávu a mohutné oblaky popela, jste už určitě někdy slyšeli. Možná, že také víte, že i Česká republika má spoustu sopek. Ne? Pak budete asi překvapení, že řada českých sopek jsou krásná výletní místa.
Určitě znáte horu Říp, Milešovku v Českém středohoří, Kunětickou horu u Pardubic nebo Komorní hůrku kousek od Chebu. Tyhle všechny známé kopce a ještě mnohé další byly kdysi hodně dávno, v době, které se říká třetihory, rozběsněnými sopečnými kužely.
Dnes jsou vyhaslé a mnohem menší, vlastně už jsou to jen takové špunty, které ty bývalé sopky ucpaly. Že by se opět probudily k životu a začaly chrlit lávu, se bát nemusíte.
Ale na druhou stranu pár činných sopek v Česku přece jenom máme. A teď klid, žádnou paniku… z těchto sopek nelétají rozžhavené kameny ani popel, ale unikají z ní plyny. Říká se jim bahenní sopky a našli byste je v přírodní rezervaci Soos kousek od Františkových Lázní.
Slovo soos prý znamená v chebském německém nářečí močál. Ve skutečnosti je to tak trochu jako procházet se nad pekelným kotlíkem, ve kterém se vaří kouzelný lektvar – kolem vás to bublá, prská a taky smrdí po síře.
Bahenní sopky jsou většinou jen takové malé díry nebo kopečky v jílovité zemi, ze kterých uniká plyn. Ten při cestě z hlubin země na povrch vytlačuje vodu a ta rozpouští jíl v takovou bahnitou kaši, kterou pak sopka jakoby prská.
Bahenní sopky v suossu u Františkových Lázní jsou opravdu malé, ale představte si, že v Ázerbájdžánu – zemi u kaspického moře – mají bahenní sopky vysoké až několik stovek metrů. Ta nejvyšší na světě je už opravdovou horou. Je 410 metrů vysoká a to je jen o pár desítek metrů méně, než má česká hora Říp. A to už stojí za to, abyste si to zapsali za uši.
