„Vyrůstal jsem bez matky. Ještě v 15 letech jsem byl negramotnej,“ vzpomíná Karel Weinlich
„Matku jsem do svých osmi let neviděl. Ona ani neuměla dobře česky. Nic jsem k ní necítil,“ překvapuje král rozhlasových pohádek.
„Já jsem vyrůstal u svého neskonale dobrého dědečka,“ začíná své vzpomínky v pořadu Stříbrný vítr oblíbený rozhlasový režisér. „Já nevím, co se v té rodině dělo. Do svých osmi let jsem svoji vlastní matku vůbec neviděl.“
V rodině jsem ničemu nerozuměl
„Když děda zemřel, dostal jsem se k matce do Hradce Králové. Ona byla provdaná za Němce, který zastával velice důležitou stranickou funkci v NSDAP. Matka neuměla dobře česky, můj otčím neuměl vůbec. Ničemu jsem tam nerozuměl.“
„Já k té paní necítil nic jako mateřský cit a myslím, že ani ona ne,“ popisuje Weinlich. „A pak, protože jsem se choval velice zpupně, mě dali do ziechtunslageru na převýchovu.“
Dva roky jsem chodil do hitlerjugend
„Na ulici mě bili český chlapci, protože mě dřív viděli, jak po Hradci pochoduju v uniformě hitlerjugend, kam jsem dva roky chodili. A německý kluci mě mlátili, že jsem se stýkal s Čechama.“
„Jako dítě se v tom snažíte proplouplavat. A tam jsou ty zákldy toho, že jsem utíkal do světa fantazie,“ myslí si. „V pozdější práci byla fantazie ta jediná studnice, z které jsem mohl čerpat. Vždyť si uvědomte, že já byl ještě v 15 letech negramotnej.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
