Z voleje se turistické značky nemalují. Všechno jde podle pečlivého plánu
Hodně lidí si myslí, že ten člověk vezme štětec, barvu a na nejbližší sloup nebo na strom udělá značku. Značkaři ale mají své zásady prověřené desetiletími. Na dnešní systém najeli v podstatě už koncem 19. století.
„Skutečně potřebujeme barvy, štětce a taky potřebujeme něco na to, abychom si povrch pro tu značku upravili, tedy škrabku, drátěný kartáč. Někdy nám překáží náletové dřeviny, musíme je proto ostříhat, ořezat. Když značkař vyrazí, nese taková tři čtyři kila zátěže tohoto nářadí. Pak si bere třeba pláštěnku a nesmí zapomenout na svačinu,“ připomíná Vlastimil Škvára z Klubu českých turistů.
Překážky ve značení
Na co může v tomto směru značkař narazit? „Hlídači u domů představují určité riziko, někdy bohužel i takoví ti trochu sobečtí chataři, kteří si myslí, že cesta je jejich a že tam nikdo jiný nepůjde. Občas se dostáváme do střetu, ale jsou to opravdu výjimky. Většinou na lidech vidíme, že jsou strašně rádi, že jim tam značky namalujeme a že po cestě velmi dobře trefí.“
Radost podle Škváry přináší taky zdánlivě všední momenty. „Malujete značku a zastaví u vás maminka s dětmi, které se ptají, co to ten pán dělá. Vysvětlí jim, že maluje značku u cesty, po které někam dojdou. Tohle člověka potěší.“
Na adrenalin zapomeňte
Značení prý nebývá dobrodružné, protože se objevuje na cestách co nejlépe schůdných. „Ale takový skalní terén je skalní terén. Přes ty kameny se prostě musí přelézt a přeskákat je. Většina značek vede po pěkných lesních pěšinách. Najde se místo, kam se dá značka namalovat. Není tam potřeba vysokozdvižný vozík nebo dokonce autojeřáb,“ usmívá se Vlastimil Škvára.
Každé tři roky se značky musí obnovovat. „I když používáme barvy, které poměrně drží, udělá po třech letech příroda své. Zaroste to mechem, roštím. Kilometrů po Pardubickém kraji je přes tisíc, proto se dělají každoroční plány. Kraj máme rozdělený na okresy.“
Červená, modrá, zelená, žlutá
Přesně takto jsou stanovené barvy turistických značek podle důležitosti. „Červená se používá na hřebenové cesty nebo na cesty celostátního významu. Modrá značí krajské cesty, anebo když by se křížily červeně značené trasy. Zelené mají takový okresní význam a žluté nazýváme spojkami.“
Sestavení sítě turistických cest je složitost sama. Jak říká Škvára, vychází z historie. „Naši předkové už síť vytvořili. Snažíme se ji udržovat dál. Příroda se mění, cesty se ruší a obnovují. Některé značky musíme překládat. Aby si někdo mohl sednout a vytvořil síť, musí mít několikaleté školení.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
