Zálesácké okénko - stopařská stezka
A jsme, kamarádi, opět na zálesácké stezce, jak víte od posledně, teď, uprostřed zimy, je to stezka stopařská. Řekli jsme si, že na stopařské dobrodružství nám stačí kus zasněžené krajiny, kde nebývá moc lidí a tam určitě, ať už na zasněžených pláních nebo v lese, na spoustu stop narazíme.
Také jsme si řekli, že na stopařskou výpravu je dobré jít buď s někým, kdo se už ve stopách vyzná, anebo si aspoň vzít nějakou tu turistickou či skautskou příručku a podobné pomůcky, kde jsou stopy znázorněné.
Každé zvíře totiž zanechává stopu jinou a uvidíte, jak budete pyšní, když ji správně, i když podle té pomůcky, určíte.
Brzo už určitě rozeznáte asi nejběžnější stopu, zajíce nebo králíka, třeba od stop lišky, která jde za nimi. Zaječí a králičí stopy jsou vždycky zdvojené - skáčou po obou zadních najednou, liščí stopa je řetízek otisků tlap rovně za sebou.
Nebo u vody narazíte na stopu ondatry, střídavý větvičkovitý otisk tlap je uvnitř doplněný obloukem, který zanechává ocas... atd.
Možností je spousta, nejlepší je porovnat stopy podle jejich kreseb. A doporučuju vám vybrat si jednu stopu a sledovat ji tak dlouho, jak to půjde, možná vás zavede k doupěti, k noře či pelechu, ale i když nebudete mít to štěstí, naučíte se jejím sledováním hodně.
Možná začnete rozeznávat, kdy to zvíře šlo klidně a kdy spěchalo, potom třeba zjistíte, že se najednou přikrčilo nebo uskočilo stranou - a vida, vedle se pak objeví třeba další stopy a vy z toho můžete vyčíst i celý příběh.
Ale i kdyby ne, ještě jedna věc je na sledování stop přímo, jak se někdy říká, suprová - dostanete se přitom do míst, kam by vás asi nikdy nenapadlo jít...
