Znáte Pohádku o Opuštěněti?

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše Knižní záložka.

Minule, tj. před týdnem, jsem se s vámi loučila s tím, že mám plnou hlavu kapesního vydání Pohádky o Opuštěněti od Robina Krále a Nikoly Logosové z nakladatelství Běžíliška. A že o ní promluvím příště. Týden utekl jako voda a já jsem tady s tou miniknížkou. Skoro bych se vsadila, že ji přečtete jednou, nanejvýš dvakrát a obtiskne se vám do paměti, k čemuž silně napomůžou moc pěkné komiksové obrázky. A tak vás prosím, sedněte si pohodlně, poslouchejte – a ty obrázky si můžete zatím představovat.

Jedinou bytostí psího pohlaví je na titulní stránce bílé štěně, typické Opuštěně. Zdá se, že kouká na Měsíc, a jestli už to umí, vyje. Otočím stránku a jsem uvnitř knížky i uvnitř napínavého příběhu, který začíná větou: „Táta kouká jako cizí. Co to vidí v televizi?“ Následuje detail zamřížované klece s Opuštěnětem, telefonním číslem psího útulku a zoufalým výkřikem: „Chudák štěně Opuštěně!“

Na dalším obrázku táta upře přísný pohled do kamery a rozhodne: „Vezmem si ho ještě dnes, než z něj bude Opupes!“

A tak si vzal frak a lulku a už míří do útulku.
Tam se, chudák, tulí k stěně malé štěně Opuštěně.

V tuhle chvíli obvykle utnu vyprávění otázkou: Zajímá vás, jak to dopadne? Čtěte Pohádku o Opuštěněti, tam to všecko je. Ale tentokrát nemám to srdce napínat vás, a tak tu krátkou pohádku dopovím až do vítězného konce:

Půjdeš se mnou? Ptá se táta.
Haf, haf, půjdu natotata.
Auta budou kolem bzučet, vezmu si tě do náruče.
Nehody jsou dnes a denně,
pojď, ty štěně Opuštěně.
U nás, tam tě uvítá domeček jak ulita.
Tak to vzali přes vesnice, vydýchat si mohli plíce,
jak se hnali do přístřeší.

Sára už se doma těší, kouká z okna:
Co to štěká? Maličkatá bílá deka!
Maminka ti nandá mlíčka,
budem si tě hezky hýčkat.
Vykoupem tě v horké pěně.
Viď, ty štěně Opuštěně!
Pak ti budem drbat záda, maličkatá, huňatá,
jak to mají ráda Opuštěňata.

Na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.