Chytrý jako rádio

Chytrý jako rádio – tak se na Rádiu Junior jmenuje naše celotýdenní téma, kterému se budeme věnovat i v rubrice Zapiš si to uši. Připomeneme si zajímavé díly z minulých let, každý den od jiné redaktorky, třeba od Klárky, Zorky, Šárky, Jany nebo Majdy.

Co je to elektronická komunikace?

V době, kdy byli vaši rodiče malí, nebyly ještě mobily ani internet a děti si posílaly papírová psaníčka. Dneska ale světu vládne komunikace elektronická. A ta nezačala ničím jiným než e-mailem. Přičemž mail anglicky znamená pošta a písmenko E před ním je zkratka pro slovo elektronická. E-mailovou adresu, na kterou nám můžete psát, máme samozřejmě i my - radiojunior@rozhlas.cz.

A máme také facebook, kterému se někdy tak trošku hanlivě přezdívá ksichtokniha. To proto, že face je anglicky obličej a book kniha. Facebook ukazuje přátelům naše fotky a videa, posílá pozvánky na akce, přitom je možné si na stejném místě vzájemně dopisovat a zveřejňovat své názory nebo sdílet cizí obrázky a videa.

Lidé mezi sebou můžou komunikovat i prostřednictvím řady mobilních aplikací (například Viber nebo WhatsApp), ale na psaníčko z papíru stejně žádná z nich nemá. A to si zapište za uši.

Jedovatá ochrana

0:00
/
0:00

Někteří živočichové se brání jedovatým kousnutím nebo škrábnutím. Donedávna se myslelo, že kousnutí obrovského ještěra varana komodského je nebezpečné proto, že má v tlamě spoustu zbytků potravy a tedy i bakterií – zjednodušeně bacilů. Ovšem pozor – vědci zjistili, že to nejsou bakterie, které po kousnutí dělají v ráně neplechu, ale že je to skutečný a nefalšovaný jed. Tenhle objev vyvolal ve vědeckém světě velikou senzaci. A varan komodský, který naštěstí u nás nežije, se tak zařadil s velikou slávou mezi jedovaté plazy.

Že jsou jedovatí plazi, tedy mnozí hadi a ještěři, to je známá věc. Že je jedovatý hmyz – například různí brouci, motýli nebo sršni, vosy a mravenci – to určitě také víte. Jsou i jedovatí pavouci, kteří nepatří mezi hmyz, ale jsou to osminozí členovci. Také mnozí obojživelníci – žáby a mloci – jsou jedovatí. Jed slouží někdy k útoku, ale velice často k obraně. Jedovatí živočichové jsou mnohdy velice pestře zbarvení a upozorňují tak nepřátele: Pozor na mě, když mě spolkneš, bude ti špatně. Vidíte, jak je důležité poslouchat varování před nebezpečím? A to si zapište za uši.

Přistání na Měsíci

0:00
/
0:00

Když francouzský spisovatel Jules Verne před 150 lety napsal knížky Ze Země na Měsíc a Kolem Měsíce, možná si nejeden čtenář ťukal na čelo. Že by člověk letěl na Měsíc? To už pan spisovatel opravdu přehnal. Na Měsíc se žádný člověk nedostane!

První opravdová výprava k Měsíci se uskutečnila až o sto let později, v roce 1968. Kosmická loď Apollo 8 obletěla Měsíc! A o rok později se kosmická loď Apollo 11 se třemi astronauty na palubě vydala k povrchu Měsíce. První člověk, který na Měsíc vstoupil, se jmenoval Neil Armstrong. Jeho větu „Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo" tenkrát slyšel v rádiu a televizi skoro celý svět.

Kdy a kde vznikly Olympijské hry?

Olympijské hry jsou velká sportovní soutěž v mnoha disciplínách a sportech, které se účastní sportovci z celého světa. Svoji inspiraci našly v antických olympijských hrách ve starém Řecku. Tady je podle pověsti založil bájný silák Hérakles a úplně první se konaly roku 776 před naším letopočtem na ostrově Peloponés.

Od té doby se hry konaly každé čtyři roky a toto pravidlo převzaly i novodobé olympijské hry. Vedle letních byly později založeny ještě zimní, takže sportovci poměřují svoje síly ob rok. Před několika lety se navíc začaly pořádat i olympijské hry pro mládež. Takže až vám bude, holky a kluci, 14 let a budete chtít svoje síly změřit s celým světem – hurá na olympijské hry. Ale nezapomeňte, že není důležité zvítězit, ale pořádně si to užít! A to si zapište za uši.

Víte, že sopky jsou i v České republice?

O sopce, která chrlí lávu a mohutné oblaky popela, jste už určitě někdy slyšeli. Možná, že také víte, že i Česká republika má spoustu sopek. Ne? Pak budete asi překvapení, že řada českých sopek jsou krásná výletní místa.

Určitě znáte horu Říp, Milešovku v Českém středohoří, Kunětickou horu u Pardubic nebo Komorní hůrku kousek od Chebu. Tyhle všechny známé kopce a ještě mnohé další byly kdysi hodně dávno, v době, které se říká třetihory, rozběsněnými sopečnými kužely. Dnes jsou vyhaslé a mnohem menší, vlastně už jsou to jen takové špunty, které ty bývalé sopky ucpaly. Že by se opět probudily k životu a začaly chrlit lávu se bát nemusíte.

Ale na druhou stranu pár činných sopek v Česku přece jenom máme. Říká se jim bahenní sopky a našli byste je v přírodní rezervaci Soos kousek od Františkových lázní. Jsou to většinou jen takové malé díry nebo kopečky v jílovité zemi, ze kterých uniká plyn. Ten při cestě z hlubin země na povrch vytlačuje vodu a ta rozpouští jíl v takovou bahnitou kaši, kterou pak sopka jakoby prská.