Co umí dráteník, mačkář, svíčkař nebo bečvář? Stará řemesla ožijí v Cholticích

3. květen 2017

Říká o sobě, že je nejlepším a zároveň nejhorším dráteníkem v Pardubicích. Je totiž jediný. Jezdí po České republice a předvádí své řemeslo. A učí se i další řemesla, o kterých dnes už skoro nic nevíme.

Pokud si chcete stará řemesla oživit, zajeďte se 10. června podívat na zámek v Cholticích. Uvidíte ukázky nejrůznějších řemesel, některá si můžete i vyzkoušet. A hlavně vaše děti, které předvedou svou šikovnost a hlavně trpělivost. Zkusí si vyrazit minci, vyrobit svíčku ze včelího vosku nebo navléknout korálky.

Pořád jsou lidé, kteří si chtějí nechat zadrátovat hrnec po prababičce. A nelitují peněz, je to pro ně památka. Ale mnohem více se dnes dělají šperky. Dřív se drátovalo, dnes se drátkuje. Je to dané tím, že v devadesáti devíti procentech drátují ženy. Dříve to bylo výhradně mužské řemeslo.

Výhody drátkování

Je to o tom, že vezmete kus drátku a zkoušíte ho nějak tvarovat. Například zaplétáte drátek kolem kamínku. Když se učí člověk sám, je to pokus a omyl. Lepší je navštívit nějaký kurz. A dobré na tom je, že se dá každá chyba napravit.

„Nic není vlastně špatně. Je to hodně improvizace, není to svázané pravidly, jako například pletení. I když něco rupne, nějak to namotáte, uděláte tam krucánek, a lidé vám to ještě pochválí, jak je to krásné,“ usmívá se dráteník Aleš Kulhánek.

Čtěte také

A také shání staré věci, které lidé mají na půdách chalup. Nedávno se mu takhle podařilo sehnat kolotoč, který umí navlékat korále. Bude dál sloužit dál jako názorná ukázka na řemeslných trzích.

Od svíčkaře k mačkáři

Aleš Kulhánek jezdí po řemeslných trzích a ukazuje stará řemesla. Začínal jako dráteník. Pak byl zájem o výrobu svíček. A jak se dostal k mačkářovi? „Kamarádka likvidovala firmu po tatínkovi, který byl mačkářem. Určitě znáte skleněné ověsky na lustrech a korálky, které vypadají jako broušené. Ty se mačkaly v kleštích. Sklo muselo být nahřáté. Kolem Jablonce nad Nisou bylo mačkářů nejvíc. Pořád ještě řeším, jak udělat pec, kde bych tavil ty skleněné tyče,“ vysvětluje dráteník.

Navlékání korálků

Dříve se neprodávaly korálky na váhu zatavené v plastových sáčcích. Korálky se navlékaly na šňůrky. Na vesnicích se k tomu používaly dřevěné kolotoče. Vypadaly jako malý dřevěný stoleček a uvnitř byl talíř, který se točil dokola. Funguje to dodnes. V talíři jsou korálky. Navlékářka dává na kraj talíře pozvolna jehly proti směru točení. Na jehly se nahrnou korálky. Když se zaplní, musí se jehla zvednout a navlékářka usměrní korálky na nit. A takhle dál a dál.

Výroba železné rudy

9. června uvidí školáci v Cholticích na vlastní oči, jak se upravovala železná ruda. Jeden den se postaví milíř, vlastně taková pec z hlíny. Dovnitř se nasype dřevěné uhlí a hornina, která obsahuje železnou rudu. Jednotlivé vrstvy se proloží a zapálí. Důležité je po třináct hodin hlídat správnou teplotu. A výsledek? Ten je nejistý…

autor: jsl
Spustit audio