Hodnocení, které má smysl
Tresty nemotivují. Stejně jako pochvaly. Neposkytují totiž informaci, kde se můžeme zlepšovat. „Vysoký efekt u studentů má povzbuzování, důvěra a doporučení, co by ještě mohli udělat a čím by se mohli zabývat, tedy formativní hodnocení,“ říká PhDr. Veronika Laufková, výzkumná pracovnice Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK.
Srovnávat, nebo podporovat?
Klasické známky patří mezi takzvaná sumativní hodnocení. Jde o to zhodnotit známkou určité období a tím žáky vzájemně porovnat. Tuto snahu vystihuje anglický termín „assessment of learning“ čili hodnocení učení.
Účelem formativního hodnocení naopak není dát známku, ale říci si, jak probíhá proces vzdělávání, jak mohou rodiče, učitelé a další zúčastnění žákovi pomoci. „Assessment for learning“ je hodnocení, které učení podporuje a které pomáhá dosáhnout cílů. Další metou je „assessment as learning“, tedy učení se hodnocení. „Tady se sám žák učí hodnotit, a to jak sebe, tak druhé,“ říká Laufková.
Formativnímu hodnocení známky nevadí
Formativní přístup k hodnocení se často dezinterpretuje jako směr, který chce zrušit známky. „O tom to vůbec není. Myslíme si, že známky mohou běžet souběžně s tím, že žákům poskytujeme nějakou zpětnou vazbu. Já osobně například vracím studentům práce tak dlouho, až jsou natolik kvalitní, že z nich mají dobrý pocit oni i já. To znamená, že každý žák ve třídě může dostat jedničku, ale jde o to, jakým způsobem ho k té jedničce dostanu,“ vysvětluje pedagožka.
Proč se českým dětem při slově „hodnocení“ vybaví především známky? Proč mají Češi známky tak rádi? Proč žáci slovní hodnocení nečtou? Dozvíte se z rozhovoru s PhDr. Veronikou Laufkovou.