Jsou české děti mediálně gramotné?
Spíše ne, dalo by se vágně odpovědět na otázku z titulku. V čem to ale vězí? A co to vlastně „mediální gramotnost“ je? Monika Valentová se v pořadu Atrium Rádia Junior ptala odbornice na mediální komunikaci Mgr. Moniky Dudkové.
Školy mohou dělat víc
„Mediální gramotnost velmi souvisí s mediální výchovou, která se na školách bohužel většinou neobjevuje,“ říká Mgr. Dudková. Problém je v tom, že rámcový vzdělávací program umožňuje, aby školy mediální výchovu pojaly jako průřezové téma, které se má objevit v několika předmětech, a to bývá kamenem úrazu. Jednotliví učitelé se pak už tématu příliš nevěnují. „Podle mě by úplně nejlepší bylo, kdyby byla mediální výchova samostatný předmět, ať už povinný, nebo volitelný,“ dodává odbornice.
Wikipedie není ideál
Je důležité, aby se už na prvním stupni děti učily pracovat s informací. Nejen ji vyhledat v seriózních zdrojích, ale také ověřit a případně posléze zpracovat pro své potřeby. A rozhodně nevěřit všemu. „Jde o to, abychom se z pasivních respondentů stali aktivními respondenty a naučili se mediální obsah přijímat. Děti si umí vyhledat všechno, co momentálně potřebují pro svůj osobní život. Ale informace pro to, aby se rozvíjely, už hledat buď nechtějí, nebo hledají na neověřených zdrojích, jako je například wikipedie. Což je největší problém dneška, i když se snaží nějakým způsobem zlepšovat.“
Kde zůstaly školní časopisy?
Podle Moniky Dudkové jsou ideální cestou, jak pěstovat mediální gramotnost dětí, školní časopisy, které téměř vymizely. Také školní rozhlas nemusí sloužit jen panu řediteli. Žáci mohou publikovat reportáže o dění ve škole, tvořit ankety… V praxi pochopí nejlépe, co to informace je a jak s ní nakládat.
Z rozhovoru s odbornicí na mediální komunikaci Mgr. Monikou Dudkovou se ještě například dozvíte, jak je to s mediální výchovou na gymnáziích, nebo zda by se desetileté dítě mělo dívat na televizní zprávy. Poslouchejte zde:
