Jsou žákovské parlamenty způsob, jak vychovávat děti k demokracii?

20. září 2017

K čemu slouží žákovské parlamenty? Jak to zařídit, aby nebyly jen formalitou, ale opravdu funkčním nástrojem školní demokracie? Monika Valentová si do pořadu Atrium pozvala ředitele Centra pro demokratické učení (CEDU), Tomáše Hazlbauera.

Jak prožít demokracii

Podle ředitele CEDU je třeba vsadit na odpovědnost dětí a svěřit jim nějaký úkol i s rizikem, že udělají chybu. Nejde totiž o výsledek, ale o samotný proces. „O demokracii ve škole je jednoznačně třeba mluvit, ale ještě lepší je nechat děti demokracii zažívat. Právě proto zřizujeme žákovské parlamenty.“

Děti by se měly zasadit o konkrétní věc, na které jim opravdu záleží, ať už to bude „jen“ úroveň stravování ve školní jídelně nebo čistota toalet. Mnohé děti zpočátku nevěří, že by prostřednictvím žákovského parlamentu mohly skutečně něčeho podstatného dosáhnout. Důležité proto je pustit se s nimi do akce, aby zažily úspěch a uvědomily si možnosti, které jejich parlament má.

Jak zlomit vaz formálnosti

„Po roce 89 školy s nadšením zakládaly žákovské parlamenty, jenže pak si s nimi nevěděly rady. Byla to formální perlička, ale nebyl to vzdělávací nástroj. Takže mnoho škol má parlamenty, ale moc neví, jak s nimi pracovat, což my pedagogy učíme. Aby nebyly formální, ale efektivní,“ vysvětluje lektor.

Důležité je, aby se parlament scházel často, minimálně jednou týdně na 45 minut, protože jinak je nefunkční. Dalším kritériem úspěchu je motivovaný učitel, který funguje jako jakýsi koordinátor a celý projekt samozřejmě potřebuje silnou podporu vedení.

Řekni si o peníze!

To je věta, kterou lektoři z CEDU nikdy nezapomenou zainteresovaným učitelům říct. Práce koordinátora (pokud má mít smysl) rozhodně nezabere jen jednu hodinu týdně během zasedání parlamentu. „V českých školách je standard, že všichni dělají něco navíc, všichni dělají něco zadarmo… A to je podle mě špatně.“


Pokud vás téma zaujalo, poslechněte si celý rozhovor s ředitelem Centra pro demokratické učení Mgr. Tomášem Hazlbauerem.

Spustit audio