Kde se vzaly výrazy ronit krokodýlí slzy, sednout někomu na lep nebo rozlousknout jádro pudla

Klub Rádia Junior navštívila historička Jitka Tláskalová. O rčeních, frázích a slovních spojeních, která používáme, a mnohdy ani nevíme, kde se vzala, si povídala s moderátorkou Janou Rychterovou.

Jak ptáci ovlivnili jazyk

„Říkáme spousty věcí, ale velice často nad tím ani nepřemýšlíme,“ říká historička. Mnoho obratů a pořekadel se k nám dostalo z ptačí říše. Naši slovanští předkové byli totiž ptáčníci, to znamená, že chytali ptáky. Díky nim používáme spojení jako „sednout na vějičku“ nebo „kočit někomu na lep“.

„Vějička byla větvička potřená lepem, na kterou ptáčnici chytali malé zpěvné ptáčky, aby je mohli lapit,” vysvětluje Jitka. A protože ptáčci na lep naletěli a nechali se chytit, tak obě spojení dnes používáme pro vyjádření toho, že jsme se nechali napálit, naletěli jsme na nějakou lumpárnu.

Od krokodýla k bleše

Se zvířecí říší se pojí i další fráze. Když někdo roní krokodýlí slzy, falešně smutní. Krokodýli mají totiž v očích zvláštní blánu, která z dálky působí tak, že krokodýl pláče, i když to není pravda.

Jádro pudla zase souvisí s dílem Faust, kde se černý pudl promění v ďábla a hlavní postava mu tak upíše svou duši. Dnes tedy jádro pudla vnímáme jako pochopení podvodu nebo léčky.

Díky našim předkům se taky hodně slovních hříček pojí s blechami. „Pro naše předky byly vši a blechy běžnou záležitostí,“ říká Jitka. Proto jsme šťastní zrovna jako blecha, nebo sebou šijeme jako pytel blech.

Kde je zakopaný pes, a proč na otázky odpovídáme: „houby s octem!“? Tose dozvíte v Klubu Rádia Junior.

Klub Rádia Junior vysíláme každý den v 19:00. Nenechte si ujít rozhovory se zajímavými hosty >>