Muzeum v Nizozemsku zavedlo horkou linku specializující se na zázraky

Studie zveřejněná tento týden Americkou psychologickou asociací uvádí, že existuje šest konkrétních vlastností, které je potřeba mít, aby byl člověk „cool”. Průzkumu se zúčastnilo 6 000 lidí z 12 zemí, včetně USA, Austrálie a Jihoafrické republiky. Podle výsledků jsou cool lidé typicky ti, kteří si umějí užívat života, jsou cílevědomí, dobrodružní, otevření a samostatní, píše britský The Guardian.

„Nejpřekvapivější bylo zjištění, že tyto vlastnosti se opakovaly napříč všemi zeměmi,” řekl Todd Pezzuti, docent marketingu z chilské Universidad Adolfo Ibáñez a jeden z vedoucích výzkumníků studie. Účastníci výzkumu měli za úkol vybavit si někoho ze svého okolí, koho považují za „cool”, „uncool”, „dobrého” nebo „špatného”.

Dobráky si tito lidé spojovali například s klidem, svědomitostí a bezpečím. Ke cool osobám přiřazovali spíše extrovertní vlastnosti uvedené výše. Podle Caleba Warrena, docenta marketingu na Arizonské univerzitě a jednoho z hlavních autorů studie, není „dobrý” a „cool” člověk totéž – některé jejich vlastnosti se ale mohou překrývat.

Za cool osobu je považována například zpěvačka a podnikatelka Rihanna. „Na tom, že se stala jednou z největších hudebních umělkyň na světě a pak se rozhodla, že nám více než deset let nedá další album, je něco tak úžasně lhostejného,” myslí si spisovatelka a kulturní kritička Philippa Snow.

Pezzuti zase vnímá jako cool člověka generálního ředitele společností Tesla a SpaceX Elona Muska. „Je to kontroverzní postava, ale vzpomněl jsem si na něj,” cituje docenta CNN. Podle něj je Musk nepochybně silný a nezávislý, a díky své výrazné aktivitě na sociálních sítích i v médiích působí jako extrovert.

Závěrem studie ukazuje, že lidé za nejdůležitější znak „cool” osobnosti považují autenticitu. Přestože se konkrétní projevy mohou v různých kulturách lišit, hodnoty jako svoboda, vyrovnanost nebo odvaha být sám sebou zůstávají společné. To, co dnes označujeme jako „cool”, tak odráží spíš touhu po lidskosti než po dokonalosti.

Hráči v nové FMV (full-motion video) hře ztvárňují muže, který se v minulosti stal obětí zlatokopek. Od té doby zasvěcuje svůj život boji proti zlatokopecké organizaci, popisuje server PC Gamer. Titul se ihned po vydání stal nejprodávanější hrou na Steamu v Číně. Rozpoutal ale také rozsáhlou debatu o sexismu, stereotypizaci žen a emočním násilí v herních příbězích.

Zatímco část hráčů tvrdí, že jde o satiru nebo upozornění na romantické podvody, kritici mluví o hluboce misogynní hře, která degraduje ženy na záludné postavy posedlé penězi. Tvůrci se brání tím, že chtěli otevřít diskuzi o „emočních šedých zónách”. Následně však – v důsledku vyostřené kritiky – hru v tichosti přejmenovali na Emotional Anti-Fraud Simulator. Situaci tím ale nenapravili. Hlavní režisér hry, hongkongský filmař Mark Hu, byl zablokován na několika čínských sociálních sítích. Podle serveru Firstpost je Hu v Hongkongu známý pro svou práci na filmech kategorie III, určených pouze pro osoby starší 18 let.

Někteří hráči titul brání a kritiku považují za přehnanou. „Hra se nesnaží říct, že všechny ženy jsou zlatokopky... Nepřipadá mi, že by cílila na konkrétní pohlaví,” řekl BBC jednatřicetiletý Zhuang Mengsheng, který v rozhovoru vystupoval pod pseudonymem. „Zlatokopkami mohou být jak ženy, tak muži,” dodal. Navzdory tomu jsou ve hře všechny postavy zlatokopek ženy.

Podle ženských respondentek tím videohra upevňuje problematické genderové normy v Číně, kde stále panuje přesvědčení, že ženy patří do domácnosti, zatímco muži jsou považováni za hlavní živitele rodiny. Debata kolem kontroverzní hry tak překročila samotnou herní platformu a dotýká se hlubších společenských témat – od postavení žen až po způsoby, jakými digitální média zachycují mocenské dynamiky ve vztazích.

Z průzkumu, který provedl jeden řetězec hospod, vyplynulo, že 47 % lidí považuje fanoušky usmířených bratrů Liama a Noela Gallagherových za otravné, píše server Euronews. Část respondentů si postěžovala, že už nezvládá neustálé diskuze o comebacku kapely a zpívání písničky Wonderwall ještě předtím, než skupina zkraje července oficiálně odstartovala turné. V rámci frustrace tak nejde jen o samotnou hudbu, ale i o celkovou atmosféru.

Reakce na veřejnou únavu z Oasis přichází přímo z britských hospod. Flaming Grill proto testuje nový přístup – ve městech jako Plymouth nebo Newcastle, kde je odpor vůči fanouškům kapely nejsilnější, vznikají takzvané „Meh For It” zóny. Jedná se o odkaz na slogan skupiny Oasis „Mad Fer It” a fanouškovskou základnu, která si říká Madferits. V těchto hospodách je mimo jiné zakázané zpívat hity jako Supersonic nebo Don’t Look Back in Anger a všichni převlečení dvojníci Gallagherů budou hlídači vyvedeni mimo pobočku.

Naopak v místech, kde je fanouškovská základna stále silná, třeba v Manchesteru nebo Londýně, bude Flaming Grill pořádat akce „Mad Fer It”. Zde se podle informací webu indy100 návštěvníci budou moct nechat ostříhat do stylu bratrů Gallagherových, nosit typické bucket hat čepice a zpívat písně Oasis od rána do večera.

Popularita kapely v Británii tak rozhodně není zanedbatelná – k Oasis se i po 30 letech stále hlásí zhruba 44 % lidí. Podle 12 % dotázaných by byl dokonce frontman Liam Gallagher skvělým britským premiérem, uvádí britský The Sun.

Odezva na comeback kapely tak v současnosti rozděluje britskou společnost. Pro jednu část populace jde o návrat do devadesátek a nostalgickou extázi, pro druhou je kult Oasis přežitý, otravný a v mnoha ohledech až parodický. Spor o to, jestli je Wonderwall ještě hymnou, nebo jen ohranou vzpomínkou, ale zdaleka nekončí – vzhledem k odstartovanému turné spíš teprve začíná.

Jednačtyřicetiletá Nxusani-Mawela je mezinárodní pivní rozhodčí a degustátorka a je považována za první černošku v Jihoafrické republice, která vlastní řemeslný pivovar. To je podle agentury AP průlom ve světě, kde převážně dominují muži a velké korporace. Jejím přáním je otevřít jihoafrický multimiliardový pivovarnický průmysl více černochům a ženám.

Ve svém minipivovaru v Johannesburgu učí 13 mladých černošských absolventů - většinou žen - umění výroby piva. „Nejraději mám rmutování,“ říká Lerato Banda, 30letá studentka chemického inženýrství na Jihoafrické univerzitě, která sní o tom, že bude mít vlastní linku na výrobu piva nebo nápojů. Má na mysli proces míchání rozdrcených zrn s horkou vodou, při němž se uvolňují cukry, které později zkvasí. „Tam začíná pivo a všechno ostatní.“

„Chtěla jsem se ujistit, že jako první černoška vlastnící pivovar v Jihoafrické republice nebudu zároveň ta poslední,“ řekla. Apiwe Nxusani-Mawela a dodvá, že Brewsters Academy pro ní znamená transformaci odvětví. „Chci, aby za pět, deset let bylo samozřejmostí, že v oboru pracují černoši a že v něm pracují ženy.“

Jihoafrický pivní průmysl má více než 200 000 pracovníků a přispívá k hrubému domácímu produktu Jihoafrické republiky částkou 5,2 miliardy dolarů. Přestože v jihoafrickém pivovarnickém sektoru stále dominují muži, stejně jako na většině jiných míst, i zde probíhají snahy o zapojení většího počtu žen.

Jedna z účastnic kurzů, 24letá Lehlohonolo Makhetheová, poznamenala, že v některých afrických kulturách byly historicky za vaření piva zodpovědné ženy, a učení se této dovednosti považuje za znovuzískání tradiční role.

Nxusani-Mawela učí jak uvařit všechny druhy stylů, snaží se také udržet tradiční africké pivo pro další generace. Její Wild African Soul vznikl ve spolupráci s řemeslnou pivovarnickou společností Soul Barrel Brewing a v roce 2025 se stal šampionem Afrického pivního poháru.

Ve své řadě Tolokazi použila nejrůznější jedinečné africké příchutě, včetně ovoce marula a keře rooibos, který pochází z Jihoafrické republiky a je známý tím, že se používá v populárním čaji bez kofeinu. Koho by napadlo pivo z rooibosu?“ řekl Lethabo Seipei Kekae poté, co pivo poprvé ochutnal na pivním festivalu. „Je tak jemné, že zachutná i vám, co běžně pivo nepijete.“

Koupání v Seině je až na několik výjimek zakázáno od roku 1923 kvůli znečištění a rizikům, která představuje říční plavba, připomíná agentura AP. Z bezpečnostních důvodů je stále zakázáno koupání mimo koupaliště. Teď ale testy kvality vody odpovídají evropským předpisům.

Seina byla jednou z hvězd Olympijských her v Paříži v roce 2024, ať už jako dějiště ambiciózního zahajovacího ceremoniálu nebo plaveckých závodů v triatlonu a maratonu. To se neobešlo bez náročných překážek, jako byly dešťové srážky zvyšující hladinu bakterií, kvůli kterým byly některé soutěže odloženy.

„Je to symbolický okamžik, kdy se nám vrací naše řeka,“ řekla sportovní trenérka a influencerka Lucile Woodward, která se v neděli zúčastní prvního amatérského závodu na otevřené vodě v Seině. „Budeme si to plavání užívat, budeme tam a půjdeme příkladem, jakmile lidé uvidí, že jsou ve vodě stovky lidí, kteří se baví a užívají si to, každý tam bude chtít jít!" dodává sportovkyně.

Před zahájením her úřady otevřely nové dezinfekční jednotky a vytvořily obrovskou nádrž, která má zabránit tomu, aby se co nejvíce bakteriemi zatížené odpadní vody při dešti vylilo přímo do Seiny.

Hausbóty, které dříve vypouštěly odpadní vody přímo do řeky, se musely napojit na městskou kanalizaci. Některé domy na horním toku Paříže se také dočkaly napojení odpadních vod na čistírny namísto dešťové kanalizace odtékající přímo do řeky.

Až do konce srpna budou koupaliště ve stanovených časech zdarma přístupná všem, kteří dosáhli minimálního věku 10 nebo 14 let, v závislosti na lokalitě. Na první koupání budou dohlížet plavčíci.

„Je to příležitost, splněný sen," řekla Clea Montanariová, projektová manažerka v Paříži. „Byl by to sen, kdyby se Seina stala pitnou, to by byl konečný cíl, ne? Ale už teď je koupání v ní opravdu dobré.“

Dánsko chystá změnu autorského práva, která dá lidem právní kontrolu nad jejich vzhledem, hlasem a mimikou. Novela má pomoci v boji proti deepfake technologiím, které využívají umělou inteligenci k vytváření falešných, realistických digitálních kopií lidí.

V Evropě půjde o vůbec první takový zákon, tvrdí dánská vláda. Země výslovně definuje deepfake jako velmi realistickou digitální reprezentaci člověka včetně vzhledu a hlasu, píše The Guardian. Nový zákon, podporovaný širokou parlamentní koalicí, umožní jednotlivcům žádat o odstranění deepfake obsahu vytvořeného bez jejich souhlasu a rovněž nárokovat náhradu škody. Zároveň bude novela chránit tvůrčí obsah umělců – realistické digitální napodobeniny písní či výkonů herců budou rovněž podléhat autorské ochraně.

Deepfakes představují závažný problém, který zásadně mění vnímání reality. Lidé jsou šikanováni, nuceni dělat úkony proti své vůli, a dokonce jsou obviňováni ze zločinů, které nespáchali. Na osm běžných deepfake hrozeb, které již způsobují chaos, upozornil server Mea zabývající se ochranou dat.

Podle informací webu KPMG je nyní možné naučit se vytvořit přesvědčivý deepfake na základě pouhých tří sekund nahraného zvuku něčího hlasu. Své místo tak deepfakes našly i na trhu dark webu. Právě tato rostoucí komercionalizace digitálních podvrhů je důkazem, že současná právní ochrana jednotlivců je nedostatečná.

Dánský ministr kultury Jakob Engel-Schmidt vyjádřil naději, že návrh zákona předložený parlamentem vyšle jednoznačný signál, že každý má právo na to, jak vypadá a zní. „Lidi lze prohnat digitálním kopírovacím strojem a zneužít je k nejrůznějším účelům, a to nejsem ochoten akceptovat,“ uvedl ministr. Resort plánuje novelu předložit na podzim. Obdobné ochranné mechanismy chce Dánsko prosadit i na evropské úrovni během svého předsednictví EU. Radě Evropské unie země nově předsedá od začátku července do konce letošního roku.

Průzkum YouGov pro Tui Foundation, provedený v sedmi evropských zemích mezi více než 6 700 respondenty ve věku 16 až 26 let, ukázal, že demokracii považuje za nejlepší formu vlády 57 % zástupců generace Z. Nejnižší podporu podle britského The Guardianu vykazují mladí lidé v Polsku (48 %), Francii a Španělsku (51–52 %), zatímco v Německu dosahuje podpora 71 %. Autoritářskou vládu by za určitých podmínek podpořilo 21 % lidí. V Itálii je tento podíl nejvyšší (24 %), v Německu nejnižší (15 %). Podle mladých Němců ale politici nedělají dost pro to, aby oslovili mladé lidi. V průzkumu z konce minulého roku provedeném pro německou Bertelsmannovu nadaci uvedli, že stávající politici neberou většinu jejich obav vážně.

Studie rovněž odhalila rostoucí politickou polarizaci a výrazný genderový rozdíl. Mladé ženy v některých zemích více inklinují k progresivním názorům, zatímco mladí muži v Polsku a Řecku se častěji přiklánějí k konzervativním postojům. Důvěra v Evropskou unii přetrvává, přičemž většina účastníků podporuje pokračující členství. Více než polovina respondentů (53 %) se ale domnívá, že se EU příliš soustředí na detaily a nepodstatné záležitosti. Uvítali by, kdyby blok řešil vysoké životní náklady, posílil obranu proti vnějším hrozbám a vytvořil lepší podmínky pro firmy, aby se zlepšila ekonomika.

V této souvislosti hraje významnou roli i vliv sociálních sítí, které jsou mezi mladými Evropany mimořádně populární — podle Eurostatu je používá až 84 % z nich. Zvlášť ve střední a východní Evropě je jejich užívání vyšší než v západních státech jako Německo, Francie či Itálie. Tento fenomén však nese riziko zjednodušeného a konformního vnímání světa, protože influenceři často kladou důraz spíše na zapojení publika než na kvalitní a vyvážené informace, upozorňuje Centrum pro analýzu evropské politiky (CEPA). Navíc se na platformách jako Facebook či Telegram šíří dezinformace a protizápadní narativy, které často unikají jakékoliv kontrole, což může ještě více prohlubovat nedůvěru mladých lidí vůči demokratickým institucím a posilovat polarizaci.

Městská správa to vysvětluje jako součást oslav čtyřiceti let od zapsání Old Québec na seznam světového dědictví UNESCO, informuje web CBC News. Podle některých umělců tím ale město zadusilo jednu z posledních svobodných platforem pro nezávislé vystupující.

Zásah se týká dvou klíčových lokalit v oblasti Petit-Champlain – ikonické turistické zóny, kde se každý den potkávají místní obyvatelé, zahraniční návštěvníci i umělci z celého světa. Město tvrdí, že nová pravidla mají pomoci posílit kulturní identitu města a chránit francouzštinu, která je pro Québec zásadní. Ve svém oficiálním vyjádření navíc uvedlo, že se nejedná o snižování prostoru pro pouliční hudbu – počet míst určených pro vystupování zůstává stejný jako v předchozích letech, tedy i jako v roce 2024.

Podle radnice se mění jen podmínky, nikoliv rozsah možnosti veřejného vystupování. Město se zároveň hájí tím, že nová pravidla mají přinést větší rovnováhu a ohled na lidi, kteří v blízkosti těchto míst žijí nebo provozují obchody. Cílem je podle nich vytvořit harmonické soužití mezi pouliční kulturou a každodenním životem obyvatel.

Podle kritiků se ale jedná o kulturní výluku, která místo podpory jazyka omezuje diverzitu a kreativitu ve veřejném prostoru. „Čím více budete omezovat, tím více bude umělců, kteří budou mít méně inspirace k tvorbě,“ myslí si místní pouliční hudebník Bosko Baker. Pro některé muzikanty navíc jazyková restrikce představuje existenční problém. Mnozí totiž nejsou rodilí mluvčí a přechod na nový jazyk může znamenat konec jejich působení v oblasti. „Trochu to ubírá na kulturní rozmanitosti, která byla před lety v Québecu tak úžasná,“ vzpomíná Baker. Nové pravidlo je součástí pilotního projektu, který bude ještě přezkoumán.

Paralelně s Québecem čelili už v roce 2022 podobným omezením i pouliční umělci v Montrealu. Jak téhož roku upozornil článek v The Conversation, nová pravidla a systém povolení postupně vytlačovaly umělce z tradičních míst, jako je Place Jacques‑Cartier, a omezovaly jejich svobodu ve jménu budování kulturní metropole.

Španělští vědci potvrdili, že se plasty dostaly i do lidských reprodukčních tekutin: do vajíčka a do spermatu. Podařilo se jim identifikovat až tucet různých druhů plastů, i když v nízkých koncentracích. Stále ale není známo, jaký vliv mohou na spermie, vajíčka a jejich schopnost vytvářet život mít, napsal španělský web El País.

Vědci a lékaři z Univerzity v Murcii a kliniky asistované reprodukce Next Fertility analyzovali vzorky semenné plazmy od 22 dárců a folikulární tekutinu od 29 žen podstupujících léčbu neplodnosti. Výsledky této práce představil hlavní autor studie, španělský vědec Emilio Gómez Sánchez, na výročním zasedání Evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii (ESHRE) v Paříži.

Mikroplasty byly nalezeny v 69 % vzorků folikulární tekutiny – v případě spermatu byl tento podíl 55 %. Rozdíl může být způsoben malým rozsahem vzorku. Dr. Gómez, ředitel laboratoře Next Fertility Murcia, však poukazuje na další možné vysvětlení: „Ženy podstupující in vitro fertilizaci dostávají hormonální léčbu, která zvyšuje vaskularizaci vaječníků, což znamená větší průtok krve.“ Tři cesty, kterými se tyto plastové částice dostávají do těla – vdechováním, požitím nebo přes kůži – vedou všechny na stejné místo: do krevního řečiště.

Mikroplasty popsala skupina vedená profesorkou Pilar Viñasovou, vedoucí katedry analytické chemie na Univerzitě v Murcii. Pomocí přímé laserové infračervené mikroskopie ve vzorcích detekovali devět typů plastových materiálů. „V obou skupinách byly identifikovány různé běžně používané mikroplastové polymery, jako je polytetrafluorethylen (PTFE), polystyren (PS), polyethylentereftalát (PET), polyamid a polyuretan,“ vysvětlila Viñas s tím, že „není známo, jak se mikroplasty do biologických tekutin dostaly.“

Koncentrace plastů v lidských reprodukčních tekutinách byla podle studie velmi nízká – někdy jen dvě nebo tři částice na vzorek. Přesto jeden vzorek obsahoval až 38 částic teflonu (PTFE). Nejmenší detekovaná velikost částic byla 20 mikronů (0,02 milimetru). Nanoplasty, které jsou ještě menší, se u lidí teprve začínají studovat, poznamenal web El País.

V minulosti již bylo pozorováno, že se mikroplasty koncentrují v krevním řečišti a mozku, ale také v mateřském mléce, játrech a střevech, jak píše El País. Některé studie naznačují, že by mikroplasty mohly poškodit lidskou DNA, i když jejich dlouhodobé účinky prozatím zůstávají neznámé. Gómez zdůrazňuje, že v této studii vědci žádné změny v pohyblivosti spermií nebo životaschopnosti vajíček nezjistili.

Profesorka Fay Couceiro, odbornice na znečištění životního prostředí a vedoucí výzkumné skupiny pro mikroplasty na Univerzitě v Portsmouthu ve Velké Británii, říká, že „vzhledem k celosvětovému poklesu porodnosti by analýza možných příčin nálezu mikroplastů v biologických tekutinách měla být aktuální.“

Podle již dříve zveřejněné studie mohou mikroplasty zasáhnout i ještě nenarozené děti, částice mohou proniknout například do plic nebo i do placenty, skrze kterou se pak mohou dostat během těhotenství i do těl ještě nenarozených plodů.

Výzkumy ukazují, že mikroplasty se nachází v britských jezerech, v podzemních vodách ve Spojených státech, na pobřežích Španělska i v čínském veletoku Jang-c’-ťiang. Analýza provedená ve Velké Británii zjistila znečištění mikroplasty ve všech 10 zkoumaných jezerech, řekách a nádržích. Archeologové ve Velké Británii dokonce objevili částečky mikroplastů ve vykopávkách z prvního nebo počátku druhého století.