První vystoupení v barcelonské opeře po karanténě – koncert pro 2292 rostlin

Podle švýcarské veřejnoprávní televize SRF platili asi 58 procent daňoví poplatníci, třetina šla z peněz SRF, desetinou přispěla Evropská vysílací unie. Závěrečný účet už teď s obavami sledují ze sousedního Rakouska. Jeho reprezentant, 24letý Johannes JJ Pietsch, totiž svým vítězstvím zajistil kromě trofeje Rakousku taky pořadatelství dalšího ročníku.

Právě astronomická cenovka mnoha Rakušanům kazí radost z JJova úspěchu. Slovinský rozhlas a televize RTVSLO píší, že jednání o financování soutěže ve Vídni běží už teď. „Pořádání Eurovize 2026 by bylo pro nás velkou výzvou, jak organizačně, tak finančně,“ řekl rakouskému deníku Der Standard šéf komunikace rakouské veřejnoprávní televize ORF Martin Biedermann. Potvrdil to i tamní ministr kultury Andreas Babler.

Situaci nepomáhá ani to, že čerstvě jmenovaná vláda nedávno ohlásila úsporný balíček, který má zbrzdit zadlužení země. Spolkový ministr financí Markus Marter Bauer na Instagramu v nadsázce sdílel zprávu, že v letošním ročníku soutěže hlasoval 3000krát pro Švédsko, aby se vyhnul nákladům na pořádání. „Ale nestačilo to…“ napsal.

Zatím není jasno ani v tom, které město Eurovizi bude hostit. Rakousko soutěž pořádalo už dvakrát. Kromě letošního vítěze přinesli alpské zemi vítězství taky Udo Jürgens a Conchita Wurst. V letech 1967 i 2015 se přehlídka konala ve Vídni. Zájem ale naposledy projevil i Graz nebo Innsbruck.

Únikovka s mottem „Wilkommen in Fremdistan,“ který by se dal do češtiny přeložit jako „Vítejte v Cizostánu“, přináší pohled do života žadatele o azyl.

„Abychom mohli řádně vyřídit vaši žádost, mějte připravené své registrační číslo,“ ozve se z vysílačky na začátku hry. Kód mají hráči k dispozici, musí ho ale najít v hromadě papírů. Čeká je taky vyplňování formulářů a další administrativa. Kdo udělá chybu, vrací se domů.

Hra se teď z bývalého hlavního města Bonnu přesunula do saského Cvikova, vyzkoušet si ji tak můžete jen pár kilometrů od českých hranic. Za nápadem stojí tým sociálních pracovnic z projektu Pomoc uprchlíkům. Saskia Plass veřejnoprávní stanici MDR řekla, že se na hře podíleli i sami mladí migranti. Ti taky doprovázejí každou skupinu, která do únikovky přijde, a vyprávějí jí svůj příběh.

Podle webu projektu není hlavním cílem hry „uniknout,“ ale vcítit se do příběhu lidí, kteří utíkají před válkou. Na samém konci hry návštěvníky čeká i simulace uprchlického tábora, kde najdou jen prázdnou místnost s palandou, skříňkou a kufr.

MDR mluvila i s účastnicemi cesty do Cizostánu. Všechny pocházejí z Cvikova, který leží v někdejším východním Německu, a pracují v bance nebo administrativě, takže se s uprchlíky pravidelně setkávají. Respondentka Christin řekla, že má teď mnohem větší pochopení, protože „když má člověk před sebou takový formulář a má na vyplnění dvě minuty, je to pro něj výzva.“

Otřesy o síle 7,7 stupně nepřežilo podle myanmarské vládnoucí vojenské junty asi 3 700 lidí. Podle kanadské veřejnoprávní CBC ze země posunula o šest metrů. Jeden záznam z bezpečnostní kamery přináší seismologům mimořádně cenné informace.

„Spadla mi brada…až na zem,“ řekla CBC geoložka se zaměřením na zemětřesení Wendy Bohon. Záběry zveřejněné na Facebooku pocházejí z okolí elektrárny Tha Phay Wa, která stojí nedaleko geologického zlomu Saigang. Právě tam se jedna tektonická deska překryla s druhou a země se začala třást.

Podle Bohon mají vědci dlouhodobě k dispozici počítačové i laboratorní modely, které ale nejsou tak složité jako skutečná příroda. Aktuální video tak vědcům pomůže pochopit procesy, které k zemětřesení vedou. Březnovému neštěstí se věnuje i tým inženýrů z Pakistánské univerzity inženýrství a technologie v čele s Khanem Shahzadou.

Server Science Alert píše, že Myanmar zasáhlo supersmykové zemětřesení. To znamená, že napětí podél zlomu šíří rychleji než seismické vlny. Tento jev je mimořádně vzácný. Právě to podle Shahzady spustilo vlnu takzvaných sekundárních katastrof. Mezi ně se dá zařadit třeba pád mostu přes řeku Irrawada nebo zřícení mrakodrapů okolo thajské metropole Bangkoku.

Přivést na svět potomka v Japonsku podle serveru Japan Times stojí průměrně 518 000 jenů, to je v přepočtu 79 000 korun. Ceny se liší podle jednotlivých regionů. V Tokiu porod vyjde na skoro 96 tisíc korun. Mladým lidem se proto do rodičovství nechce. Teď rodiče od státu dostávají jednorázový příspěvek, který ale potřebnou výši nepokrývá. 

Odborný panel japonského ministerstva zdravotnictví teď přichází se dvěma možnými scénáři. Buď porody zahrne do zdravotního pojištění, nebo razantně zvýší zmiňovaný příspěvek. Reakce jsou zatím rozporuplné. Nemocnice se obávají poklesu příjmů a zhoršení kvality péče.

Serveru Tokyo Weekender si postěžovala i jedna z maminek. „Rodila jsem před třemi měsíci a je trochu frustrující pomyslet na to, že by to mohlo být zdarma, kdybych počkala pár let,“ řekla třicátnice z japonského hlavního města, která dodává: „Mám ale
kamarádky, které plánují děti, takže si myslím, že je dobré, aby to bylo zdarma.“

Zájemce nepřilákal ani luxusní interiér navržený na míru pařížským studiem Cabinet Pinto. Trump se tak může těšit na povrchy z drahého dřeva, dvě ložnice, zábavní a konferenční místnosti. Vyrazit na cestu může americký prezident s dalšími až 88 lidmi.

Podle serveru Newsweek pořídil Katar tento Boeing 747-8 v roce 2012 pro tehdejšího premiéra, šejka Hamada Bin Džásima bin Džabera Al Sáního. Emirát za něj zaplatil 367 milion dolarů, asi 9 miliard korun. Do částky se nezapočítává cena zmíněného luxusního vnitřku. Podobné neprodejné letadlo stát daroval taky tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi.

O dar se zajímají američtí ústavní právníci. Prezidenti Spojených států totiž nesmějí přijímat dárky od cizích vlád. Podle BBC americká ústava obsahuje klauzuli, která státním představitelům zakazuje přijímat „jakékoli dary, požitky, zisky, úřady nebo tituly od králů, princů nebo cizích států.“ Trump už v reakci na to na svou sociální síť Truth Social napsal, že se Boeing stane majetkem ministerstva obrany, takže se na něj zákaz nevztahuje.

Katarský dar přichází po Trumpově kritice dlouholetého zpoždění Boeingu, který má Bílému domu dodat dvě nová letadla. Teď prezident Američanům slibuje, že díky nabídce ušetří jejich peníze. Podle Newsweeku by ale Trump musel investovat i do tohoto stroje. Standardy Air Force One totiž požadují například šifrovanou komunikaci, ochranu před atomovým výbuchem nebo protiraketové obranné systémy.

Na příběh se šťastným koncem upozornila australská veřejnoprávní ABC. Na hledání Valerie pracovala organizace Kangala Wildlife Rescue. Po třetím největším australském ostrově rozmístila kamery, které napovídaly, kde hledat. Valerie byla nakonec lapena do speciální pasti, která připomínala její domov. Uvnitř ji čekaly oblíbené hračky nebo kousky oblečení jejích pánů, ti poskytli třeba svá trička, ve kterých předtím sportovali.

Dobrovolníci a pracovníci Kangala Wildlife Rescue pátráním strávili přes tisíc hodin a nacestovali 5000 kilometrů. Přímo v pasti podle CNN World na jezevčíka čekala ředitelka Kangala Lisa Karran. Celou dobu na sobě měla tričko Valeriiny majitelky. „Fenka k nám přišla a očichala nás. Pak se uklidnila a zachumlala se nám do klína. Bylo to úžasné,“ popsala.

Takový závěr příběhu čekal málokdo. Zachránci i páníčci se obávali, že jezevčici ulovil některý z prudce jedovatých plazů. Klokaní ostrov pro ni ale podle ABC byl ideálním útočištěm. Nabízí totiž spoustu skrýší před horkým letním počasím i silnými bouřemi.

Inzerát vyšel 29. dubna na sociální síti s názvem Workplace Slackers, kde je téměř 4,4 milionu lidí, a všímá si ho web South China Morning Post. Není v něm název společnosti ani konkrétní název pracovní pozice.

Případní nový zaměstnanci ale budou podle popisu v inzerátu především zpracovávat objednávky a je od nich vyžadované zaměření na detail, zkušenosti a znalosti Excelu. Práce nabízela osmihodinovou pracovní dobu, ranní směny od 9 do 18 hodin a odpolední směny od 13 do 22 hodin, obě včetně hodinové přestávky.

Měsíční plat ve zkušební době činil 4 000 jüanů, tedy asi 12 tisíc korun, čtyři dny volna v měsíci a dvojnásobek mzdy o státních svátcích. Zaměstnancům bylo také přislíbeno zvýšení základního platu o 100 jüanů, tedy asi 300 korun, měsíčně po odpracování jednoho roku.

Web South China Morning Post připomíná, že v Číně je pracovní trh velice konkurenční. Pracovníci čelí mnoha problémům, včetně dlouhé pracovní doby, nízké mzdy, špatných pracovních podmínek a omezené jistoty zaměstnání.

V některých průmyslových odvětvích mnoho zaměstnanců snáší vyčerpávající takzvanou pracovní dobu 996, kdy pracují šest dní v týdnu od 9 do 21 hodin.

Lidé se také potýkají s diskriminací na základě věku a mnozí z nich mají problém najít práci, jakmile překročí 35 let. Zvláště těžké vyhlídky mají ale zároveň mladí lidé.

V letošním roce se očekává, že v Číně nastoupí do zaměstnání více než 12 milionů nových absolventů, avšak počet volných pracovních míst zůstává omezený, což ještě zhoršuje již tak těžké pracovní podmínky.

Autoři nové studie se zajímali o to, jak naši předci používali ruce. Díky 3D skenování změřili a analyzovali tloušťky kostí prstů na fosiliích dvou druhů raných lidských předků získaných z vykopávek v jižní Africe, nazvaných Australopithecus sediba a Homo naledi. Tito jedinci žili přibližně před 2 miliony lety.

Oba starověcí lidé vykazovali známky používání rukou k pohybu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například šplhání po stromech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a také k uchopování a manipulaci s předměty, což je podmínkou schopnosti vyrábět nástroje. Výzkum byl zveřejněný v časopise Science Advances a všímá si ho agentura AP.

„Pravděpodobně chodili po dvou a používali ruce k manipulaci s předměty nebo nástroji, ale také trávili čas šplháním a visením,“ uvedl spoluautor studie a paleoantropolog Samar Syeda z Amerického muzea přírodní historie.

Kompletní fosilie rukou jsou poměrně vzácné, ale exempláře použité ve studii poskytly příležitost pochopit relativní síly působící na jednotlivé prsty, uvedla paleontoložka z Chathamské univerzity Erin Marie Williams-Hatala. Dodala, že ruce jsou jedním z hlavních způsobů, jak se stýkáme s okolním světem.

Hodnotu rukopisu lze jen těžko odhadnout. Jeho cena pod 30 dolarů z něj podle listu New York Times, činí jednu z nejvýhodnějších koupí minulého století. V roce 2007 byla totiž podobná verze Magny Charty prodána za 21,3 milionu dolarů.

K objevu došlo z velké části náhodou. David Carpenter, profesor středověkých dějin na King's College Londonse doma v Blackheathu v jihovýchodním Londýně probíral digitálním archivem Harvardu v rámci výzkumu pro svou knihu, když otevřel soubor s názvem HLS MS 172, který mu hned připomněl něco, co nedávno četl.

Profesor Carpenter okamžitě napsal kolegovi Nicholasu Vincentovi z University of East Anglia Vincentovi, který v té době pracoval v bruselské knihovně. Oba hned poznali, o co jde. Porovnáním se šesti dosud známými originály z roku 1300 profesoři zjistili, že text se shoduje, stejně jako rozměry - 489 mm x 473 mm. Shodovalo se i písmo použité v rukopise, s velkým „E“ na začátku ve slově „Edwardus“ a prodlouženými písmeny v prvním řádku.

Profesor Vincent se domnívá, že by se mohlo jednat o ztracenou Magnu chartu, která byla kdysi vydána pro bývalý parlamentní obvod Appleby-in-Westmorland na severu Anglie a která byla naposledy zmíněna v tisku v roce 1762.

Oba profesoři podle listu Washington Post o tomto objevu píší vědeckou práci. Tvrdí, že pravost dokumentu byla podpořena spektrálním a ultrafialovým zobrazením. Příští měsíc navštíví Harvard Law School, aby dokument poprvé viděli a dotkli se ho, což bude podle profesora Vincenta „emotivní okamžik“.

Magnu Chartu, zvanou také velká listina práv a svobod, podepsal 15. června 1215 anglický král Jan Bezzemek. Učinil tak pod tlakem vzpurných baronů, kteří chtěli omezit královskou moc. Dokument povoloval vznik rady nejvlivnějších mužů království, která je považována za předstupeň dnešního parlamentu. Stanovoval ale hlavně některá základní práva a svobody, například rovnost před zákonem a právo na spravedlivý proces.