Strach nemá jen velké oči. Jak zvládat strach u dětí a co dělat, když přeroste ve fobii

16. listopad 2015

S nejrůznějšími strachy se potýkáme nejen v dětství, ale taky v dospělosti. Mít strach nám dospělým připadá normální, ale když strach projeví naše dítě, začneme hned s přesvědčováním, že tak statečné dítě strach vůbec mít nemůže…

Proč bychom občas strach mít měli a kdy se ze strachu stane fobie? Jak se strachem pracovat? A jak dítěti vysvětlit strach nahánějící situace, ve kterých se ani dospělý nemusí vyznat?

Strach patří k naší pradávné výbavě. I proto nás pocity obav a strachu provázejí po celý život. Strach nám umožňoval přežití ve chvílích ohrožení, podle psycholožky Barbory Downes je pocit strachu u slabších jedinců spojen s jakýmsi znehybněním. Ztuhnutí, znehybnění mělo být kdysi obrannou reakcí pro ty jedince, kteří by před ohrožením nedokázali utéct.

Strach nás může i dnes varovat před nebezpečným chováním nebo situací. I proto bychom se strachu neměli zcela zbavovat my, ani naše děti. Důležitá je ale míra.

Kdy už je strach ochromující a může způsobit psychické potíže? A kdy si mám začít všímat strachu u mého dítěte?

Jak říká psycholožka Barbora Downes, je dobré věřit pocitům dítěte. Pokud nám říká, z čeho a proč má strach, je vhodné se na takové situace zaměřit a snažit se strach překonávat. Rozhodně bychom se neměli vyhýbat situacím nebo věcem, které v dítěti vzbuzují obavy. Postupné zvykání může strach zmírnit a obavy rozptýlit.

Obtížnější situace nastává, když se dítě se svými strachy nesvěří. Pak nezbývá nic jiného, než se snažit vhodně zeptat, trávit s dítětem více času, abychom zjistili, jak reaguje v různých situacích, jak se jeho obavy projevují. Pokud strach výrazně omezuje život dítěte, mění jeho pohodu a pocit bezpečí, pak je vhodné poradit se s odborníkem.

Televizní dieta

Události, které nám denně zprostředkovávají sdělovací prostředky, s námi více nebo méně sdílejí i naše děti. Zejména pokud dojde k opravdu velice závažným událostem, pak je důležité s dětmi o nich promluvit. Záleží na věku dítěte i na jeho vnímavosti, vždy ale platí, že obrazy jsou pro dítě mnohem děsivější než mluvené či psané slovo.

I z toho důvodu doporučuje psycholožka Barbora Downes tzv. televizní dietu. Ve chvílích, kdy je televizní zpravodajství plné závažných obrazových zpráv, je lepší televizi s dětmi nesledovat. Ani ve chvíli, kdy máme pocit, že ji dítě nesleduje a nevnímá.

Dítě si neumí zasadit viděné obrazy do správných souvislostí, nemusí chápat, že se jedná o místa tisíce kilometrů vzdálená a ani třeba nepozná, že se jedná o opakování stále stejných záběrů. Dítě si může vytvořit nečekaně barvitou událost, která ho děsí. Na druhé straně bychom ale neměli překotně televizi přepínat na nezávadné obrázky, i to může v dítěti vzbudit dojem, že situace je velmi vážná.

Dítě před televizí

Neplatí ani, že když se nás dítě na tyto události neptá, tak o nich nic neví. Barbora Downes říká, že dítě se neptá právě proto, že na něj doléhá tísnivá atmosféra, obavy a strach rodičů.

Je proto vhodné dítěti nabídnout rozhovor na dané téma – když budeš chtít, můžeme si o tom spolu povídat. Někdy je i pro dospělého velmi obtížné se v závažných událostech vyznat, i to může dítěti říct. Avšak rodič je tím, kdo dítěti tvoří zázemí a tím i pocit bezpečí.

Hrdina nad postelí

Vysoký podíl obrazové fantazie u dětí zejména předškolního věku může být důvodem, proč u těchto dětí vzniká strach ze tmy. A právě obrazů můžeme využít, když chceme dítě uklidnit. Příliš nepomáhá slovní ujišťování, že v koutě pokoje opravdu není strašidlo, je lepší, když se dítě může přesvědčit na vlastní oči… stačí posvítit a strašidlo zmizí.

Hodně dobrý je také hrdina. Najděte spolu s dítětem pohádkovou, filmovou nebo literární postavu, někoho, kdo pro dítě představuje statečného hrdinu a ochránce. Když si jeho obrázek dá nad postel nebo si dítě samo svého hrdinu nakreslí, může s klidem usínat, vždyť ochránce je na stráži a maminka s tátou na blízku.

Spustit audio