Svinov na Mohelnicku byl odedávna spojen s těžbou hrnčířské hlíny, železné rudy i grafitu
Malá vesnička Svinov na Mohelnicku nemá s vepři nic společného. Nese patrně jméno svého zakladatele jménem Svin. Přesto se její jméno stávalo často terčem posměchu. K přejmenování obce na Hochfeld, o které místní usilovali na přelomu 19. a 20. století však nedošlo a obci jméno zůstalo až doposud.
Počátky písemných dějin Svinova sahají do roku 1351, kdy obec patřila ke statku se sídlem ve Vranové Lhotě. Toho roku dal tehdejší držitel panství Bernard z Mrdic zapsat polovinu své držby do majetku svých bratrů Záviše a Beneše z Rychnburku. Mezi obcemi je jmenována i polovina Svinova. V roce 1354 se obec stala z poloviny majetkem Jana z Boskovic. V roce 1359 pak Pitrold ze Svinova prodává svůj dvorec v obci Ješku z Bouzova.
Obec pak často měnila majitele, vždy ale patřila pod správu vranovského panství. Až v roce 1567 kupuje Svinov, tehdy už s osadami Vacetín a Střítež město Mohelnice. Tím se obec dostává pod správu biskupského města.
Zajímavý je v tomto směru spor zdejších farníků s loštickým farářem, kterému v této době odmítli platit desátek a raději jej platili mohelnickému knězi. I přes stížnosti loštických biskup pouze poznamenal, že to je věc volby místních a že se měl loštický kněz více snažit být svinovským poddaným dobrým pastýřem. Později byl pro zdejší obyvatele farním kostelem prastarý chrám v nedalekých Vyšehorkách.
Obec byla původně českou vesnicí, teprve po třicetileté válce se začala dosídlovat německy mluvícím obyvatelstvem. V roce 1771 měla obec už 135 obyvatel, v roce 1834 už 141 osob a 21. domů. Kaple v obci byla postavena v roce 1848, školy se místní dočkali až roku 1921. Po válce a odsunu německých obyvatel byla kaple bohužel stržena.
Obec byla odpradávna poznamenávána těžbou. Již v 16. století se v okolí Svinova těžila tzv. černá hlína pro loštické hrnčíře. Právě obsah grafitu v ní měl napomáhat rozvoji výroby pozoruhodných loštických pohárů.
V roce 1829 se na pozemcích ve Svinově, směrem k Mohelnici, začala těžit železná ruda. Podle dobových zpráv byla odvážena do železáren Josefa Zvěřiny v Mariánském Údolí u Olomouce.
V roce 1831 mírovský lesní objevil nedaleko Svinova ložiska grafitu. Okamžitě v obci začala těžba. Existovaly zde dvě velké šachty, Amálie a Josefína. Od roku 1838 se těžbou grafitu zabývala firma Gessner a Pohl z Mohelnice Ve 40. letech zde v podzemí pracovalo na sto lidí a celkem vytěžili asi 2000 tun grafitu. Ten se zpracovával v závodě stejné firmy, který stávala na pozemcích sousední obce Líšnice. Grafit se odsud vyvážel do Velké Británie a do Spojených států.
Intenzivní těžba grafitu začala vyvolávat u Jana Nepomuka II. ze Schwarzenbergu obavy z konkurence pro jeho Jihočeské grafitové doly. Proto v roce 1912 odkoupil grafitové doly v okolí Svinova. Dolování v nich však okamžitě zastavil a tím těžba ještě před vypuknutím první světové války končí. Po válce se zde těžil už jen kámen v místním kamenolomu.
V současnosti jsou pozůstatky historické těžby málo patrné. Najdeme zde jen drobné nerovnosti, propadliny a haldy. Na některých místech se na zorané půdě objevují typické černé plochy. Kromě toho najdeme v obci jen drobné památky v podobě křížů a architektonických prvků zdejších domů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
