Tanečně pohybová výchova pomáhá dětem být spontánní

Od roku 2010 mohou ředitelé škol do svých školních vzdělávacích programů zařazovat tanečně pohybovou výchovu. Její rozšíření na českých školách je však prozatím stále malé a tento nenápadný předmět zůstává i nadále spíše na okraji zájmu. Co je příčinou? Má vůbec ještě šanci se do budoucna ve školním prostředí prosadit? A proč by vlastně tancování mělo být součástí školních osnov? O tom všem si v pořadu Atrium Rádia Junior povídala tanečnice a pedagožka Markéta Zemanová s moderátorkou Andreou Zajíčkovou.

Tanec podporuje hrubou motoriku a ta zase ovlivňuje motoriku jemnou, která je důležitá pro kreslení, psaní, stříhání, modelování. Neznamená to ovšem, že pokud malé dítě dobře tančí, že bude také dobrým malířem či modelářem. O své se hlásí také geny a vlohy, důležité jsou také fyzické dispozice a hudební cítění. Pokud máme doma cvalíka, který rád tančí, neměli bychom mu v tom rozhodně bránit. Tanečnice a pedagožka Markéta Zemanová, bývalá sólistka souboru Pavla Šmoka, by i méně motorné dítě do tanečního kroužku přihlásila. „Postup mezi pokročilé bych však s ohledem na fyzickou výbavu dítěte zvážila, ale na to je vždycky čas.“


Tancování harmonizuje tělo a duši

Tanec je skutečně pro každého. Navozuje trvalé vazby mezi emocemi a myšlením, a tím harmonizuje tělo a duši. To se pak podle tanečních pedagogů přenáší i do běžného života. „Pomáhá dítěti uvolnit se, být více spontánní, přirozený,“ potvrzuje Zemanová a dodává: „Tanec je o objevování vlastního těla v prostoru a v interakci s ostatními, o hledání sebe sama. To vše ovšem za podmínky, že děti mají možnost improvizovat.“ Právě improvizace by měla být součástí každé dobré hodiny tance.


Tanec není jen pro vystoupení na školní akademii

Tančit by se podle této zkušené pedagožky, která má za sebou četná taneční představení s dětmi různého věku, mělo především spontánně, s chutí, z radosti z tance samotného - a ne pouze s myšlenkou na taneční vystoupení. Už mnoho let jsou na českých školách oblíbená taneční vystoupení v rámci tzv. školních akademií či zahradních slavností. Rodiče a prarodiče se rádi dojmou při pečlivě nacvičené choreografii, vystoupení má však s opravdovým tancem leckdy pramálo společného. Dnes lze na internetu najít nepřeberné množství tanečních vystoupení, ze kterých se dá čerpat inspirace. Často to však zůstane u pouhého okopírování celé choreografie, kterou pak děti při vhodné příležitosti secvičí a následně předvedou. Pedagožka Markéta Zemanová se ovšem domnívá, že každé dobré vystoupení by mělo vycházet spíše z improvizací, ze spontaneity dětí. Spontánnost a uvolněnost je pro tanec velmi důležitá, je dokonce jeho podmínkou. Dobrý pedagog by z ní měl umět vytěžit co nejvíce. „Samozřejmě je ale také následně důležité to, co vzejde z improvizace, umět usměrnit tak, aby to bylo líbivé pro rodiče,“ doplňuje Zemanová: „Nejlepší je, když děti mají pocit, že si celé vystoupení vytvořily samy a pedagog jim s ním jen trochu pomáhal.“ Taková práce s dětskou spontaneitou ovšem klade na pedagogy velmi vysoké nároky.


Co s předmětem tanečně pohybová výchova na základce?

Tanečně pohybová výchova se většinou objevuje spíše jako doplněk klasické tělesné výchovy. Důvodem jsou patrně vysoké nároky na pedagoga, který by měl takovýto předmět učit. “Kvalitní pedagog předmětu tanečně pohybová výchova by měl být nejen kreativní, ale mít také znalosti taneční propedeutiky, znát zákonitosti pohybového vývoje dětí, základy anatomie,“ říká Zemanová, která podporuje to, aby byl tento předmět plnohodnotným. Zároveň je ovšem pro formu volitelného předmětu na 2. stupni ZŠ. V rozhovoru pro Rádio Junior řekla, že by bylo smysluplné, kdyby si děti mohly vybírat, zda od 6. třídy budou chodit na hudebku, na výtvarku či tanec. Toto se prozatím na českých školách děje jen velmi zřídka. Pouze takto však podle ní zůstává tanec - a s ním i ostatní volitelné „výchovy“ - spontánní, radostný, dobrovolný a tedy smysluplný.

Více se o tomto tématu dozvíte v následujícím záznamu rozhovoru.

Spustit audio
autor: Andrea Zajíčková