Žárlivost … je projev lásky?
Žárlím, žárlíš, žárlíme … a často o tom ani nevíme. Tyto pocity jsou vlastní nejen člověku.
O žárlivosti by jistě mohli mnohé vyprávět i lidé, kteří chovají kočky nebo psi. Odborníci dokládají žárlivost také u primátů nebo slonů. Ale jak jsme na tom my, lidé, se zvládáním žárlivosti? Jak pomoci dítěti, které žárlí a co bychom rozhodně neměli dělat, když na sebe žárlí sourozenci?
Na tyto i mnohé další otázky odpovídala Romaně Růžičkové psycholožka Barbora Downes.
Žárlím, protože jsem?
„Odborné výzkumy dokázaly, že projevy nevole, které můžeme spojit se žárlivostí, prožívají už kojenci ve věku 4 měsíců,“ říká psycholožka Barbora Downes.
Žárlivost je nám zkrátka dána. S tím, jak rosteme, zraje i naše psychika. Mění se tak i projevy žárlivosti a zejména intenzita těchto projevů. Zatímco velmi malé děti „používají“ nejčastěji pláč, u větších dětí, ale i u dospělých, se dostavují pocity vzteku a zejména ponížení.
Žárlíme ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení pro nás důležitého vztahu. Žárlivost, a s ní spojený pocit ponížení, ohrožuje naši identitu. Proto se nám s tímto pocitem velmi špatně žije. Žárlivost má navíc velmi blízko k závisti.
Zdravá a nezdravá, normální a nenormální žárlivost
Podle psycholožky Barbory Downes jsou všechny projevy žárlivosti známkou důležitosti vztahu. Někdy je důvod k žárlení jednoznačný a zjevný – například příchod nového sourozence se stává „zátěžovou“ situací pro starší dítě, jindy je těžké opodstatněnost žárlivých projevů odlišit. I z toho důvodu je hranice mezi zdravou a nezdravou žárlivostí velice tenká.
A jak zvládnout žárlení mezi sourozenci? Asi nejdůležitější je, aby rodiče nezakazovali žárlení. Jak říká psycholožka Barbora Downes: „Zákaz žárlivosti je pro dítě jeden z nejobtížnějších momentů. Neví si s tím rady, zakázat pocity nelze. Je dobré dítěti dát najevo pochopení, jeho pocity s ním rozebrat. To výrazně ubírá žárlivosti páru.“
Sourozenecká žárlivost je zcela běžná. Pokud mezi dětmi občas vznikne napětí, které je vystřídáno směsí dobrých pocitů, tak je to v pořádku. Jestliže však napětí převládá, pak by měli rodiče sourozeneckému vztahu nějak pomoci.
Je obtížné říci, co a v jaké situaci udělat, ale rodiče by neměli sourozence srovnávat – co umí, dělá nebo dokáže ten druhý. Další, čemu bychom se měli vyhnout, je nálepkování – jsi lenoch, který si nikdy neuklízí, nikdy neposlechneš, nikdy… Slovo nikdy je lepší nahradit konkrétním údajem – včera sis neuklidil…
Další důležité a zajímavé informace o žárlivosti a projevech žárlivosti mezi sourozenci a kamarády na vás čekají v Atriu. Pusťte si audio:
