ZPÍVÁNÍ S VÍLOU BUDÍNKOU - Běží liška k Táboru
Ahoj děti! Tady Budínka! S většinou z vás už se znám, ale pro ty, kteří mě dnes slyší poprvé, se ještě připomenu. Já jsem víla, co je víc slyšet než vidět. Mám ráda legraci a taky si ráda zpívám.
No jako třeba dneska: „Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru, ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá.“
Znáte ji?.... Koho? Lišku? Ale já se neptám na lišku, já se ptám na tu písničku. I když vlastně, proč bych se nemohla zeptat i na lišku. To vám je tak zajímavé zvíře.
Víte kde žije? V lese, jasně, to bylo lehké. A věděli byste, jak v tom lese žije? Představte si, že ona si hrabe podzemní chodby a v nich takové rozšířené komůrky a těm se říká…nory. Tam potom bydlí i se svými mláďaty.
A kolik má liška noh, ukažte to na prstech - výborně - 4. A jakou má barvu? Rezavou, a slyším dobře, že někdo viděl i stříbrnou lišku? To já zase vím, že může být i černá. A na severu, tam kde žijí lední medvědi, tam byste potkali i bílou lišku polární.
No potkali, to je otázka, jestli byste ji viděli…přece, když je bílá a sníh je taky bílý, zkuste si to představit, asi byste museli být hodně pozorní. Ale u nás v lese to není o moc jednodušší. Tak schválně - viděli jste víc lišek na obrázcích v knížkách nebo v přírodě? Já tedy spíš v knížkách. I maminka mi říkala, že spatřit lišku v přírodě není jednoduché, protože z toho svého úkrytu – z té nory, o které jsme si povídali, vylézá většinou až večer a v noci…no a to víly i děti už spí že ano?
Tak si o ní alespoň zazpíváme:
„Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru, ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá.“
Běží liška k Táboru (1. díl)
