Proč se říká nehnout ani brvou nebo být sladký jako cumel. Jak vznikala česká rčení?

DoKlubu Rádia Junior dorazila lingvistka Dagmar Magincová. O původu známých rčení si povídala s moderátorem Zdeňkem Novákem.

Sladké dudlíky

Rčení jsou ustálená spojení, která mohou být moudrá i humorná. „Taky se některým rčením říká lidová, protože to vymyslel někdo úplně obyčejný a bezejmenný,“ vysvětluje Dagmar. Taková rčení se potom začala šířit jako dobré vtipy.

Nehnout ani brvou znamená ani nemrkat. „Ve staré češtině ve středověku bylo slovo brva a znamenalo obočí.“ Slovo se znovu objevilo až v 19. století v době národního obrození, a protože si lidé nebyli jistí, co znamená, tak se z obočí stala řasa.

Děti v minulosti neměly plastové dudlíky, a tak si je maminky vyráběly samy. „Vzaly kousíček čistého plátna a do toho daly třeba kousek chleba, který namočili ve sladkém mléce.“ Dítě pak tento po domácku vyrobený dudlík cumlalo a díky tomu nám zůstalo rčení být sladký jako cumel.

Chytrý jako rádio

Že je někdo chytrý jako rádio zase říkáme o někom, kdo se svou chytrostí vychloubá. Když totiž rádio začalo v roce 1919 vysílat, nemělo žádnou konkurenci, a tak se všechny důležité informace řekly právě v něm.

„Velmi brzy přišli například politici na to, že když to všichni poslouchají, rychle se to dá šířit a je to taková novinka, tak že ty svoje jediné pravdy budou v tom rádiu říkat,“ vysvětluje lingvistka.

A když má nějaký projekt zelenou, tak to podle semaforu znamená, že má volnou cestu a může být uskutečněn.

Jestli vás zajímá původ dalších českých rčení, poslechněte si Klub Rádia Junior.

Klub Rádia Junior vysíláme každý den v 19:00. Nenechte si ujít rozhovory se zajímavými hosty >>